Sandrine Collette

Apokalyptické drama o rozhodnutí, které změní život celé rodiny |  Je tomu šest dní, co sesuv sopky vyvolal v oceánu obrovskou přílivovou vlnu. Svět kolem Louieho a jeho rodičů i sourozenců zmizel. Odolal pouze jejich dům na vrcholku kopce. Všude, kam oko dohlédne, se rozprostírá jen stříbrná hladina. Oceánem divoce zmítají zuřivé vichřice. Rodina po šest dní doufá, že k nim dorazí pomoc, neboť zásoby se tenčí. K jejich ostrovu však připlouvají jenom naplaveniny a nafouklá těla. Voda nepřestává stoupat. Rodiče si uvědomují, že je potřeba odjet do hor pro pomoc. Ale na lodi není místo pro všechny… A oni si budou muset vybrat, které děti nechají na ostrově. Kdesi ve svém nitru to ještě úplně nepochopili, nepřijali. „Kdy se vrátí?“ ptal se Noé. Louie ho sjel pohledem. „Nevrátí se.“ „Ale ano,“ protestovala Perrine. „Madie to přeci napsala v dopise.“ Louie si vztekle podupával. „Nevrátí se.“ „Řekli, že ano.“ „Jsou to lháři.“ Noé se dal do pláče. „Neboj,“ šeptala Perrine, „není to pravda, to on je lhář.“ Ale v očích jí štípalo, malá Perrine si sliby z dopisu nebyla tak jistá. Matka v něm napsala, že odjíždějí. Že na lodi není dost místa. A až doplují do hor, otec se pro ně prý vrátí – vrátí se pro nás, vidíš, Louie, říkáš nesmysly. Noé své upřímné sestře pohlédl do očí. „Umřeme tady?“