Zdeněk Cvrkal

Kniha Zdeňka Cvrkala je jedinečnou publikací, která českému čtenáři vůbec poprvé představuje literární, kulturní a historické dědictví národa Šorců, jednoho z nejméně známých etnik jižní Sibiře. Kniha je výsledkem dlouholeté badatelské práce a spojuje rozsáhlé překlady tradiční i moderní šorské literatury s přístupným populárně-naučným výkladem. Čtenáři nabízí překlady poezie, pohádek, přísloví, hádanek, šamanského folkloru a hlavního národního eposu, stejně jako významnou novelu Fjodora Čisťjakova V dolinách Mrassu, která zachycuje proměny života Šorců v období sovětské modernizace. Literární část je doplněna etnografickým a historickým portrétem Horské Šorie – regionu s tradicí usedlého života, naturálního hospodářství a rozvinutého kovářství. Publikace přibližuje tradiční způsoby obživy, duchovní kulturu, architekturu i dávnou historii osídlení oblasti a zasazuje vše do širšího geografického, jazykového a kulturního kontextu. Kniha je určena nejen odborníkům, ale i čtenářům se zájmem o historii, etnografii a kulturní rozmanitost Sibiře.

Kniha nejprve stručně představuje íránské bohy, poté rozebírá samotný zoroastrismus, jeho věrouku, posvátné texty (Avestu) a na ně navazující pahlavské nábožensko-filozofické spisy, život, působení a náboženskou reformu zakladatele tohoto náboženství Zarathuštry, teologii, etiku, rituály, kalendář, svátky a filozofii ohně, zurvánis­mus a historický vývoj zoroastrovského náboženství od starověku až po současné komunity a jeho vliv na judais­mus, křesťanství a islám. Nejrozsáhlejší část přináší kompletní první český překlad nejstarší části Avesty – gáthů (Jasna 28–34, 43–51, 53) s podrobným komentářem. V přílohách jsou obsaženy další ukázky z Avesty, překlad pahlavského textu Šahrestáníhá í Érán, vymezení íránského kulturního a geo­grafického prostoru a zejména podrobný výklad íránské mytologie. Zarathuštrova náboženská reforma představuje radikální převrat v předchozím polyteistickém íránském prostředí: prorok povýšil Ahuru Mazdu na jediného stvořitele a nejvyššího Boha, přetvořil stará božstva v etické abstrakce jako emanace jeho atributů a postavil proti nim striktní dualistický protiklad v podobě zlého Angry Mainjua a jeho démonů, přičemž mnohé avestské bytosti mají přímé protějšky ve védských bozích. Tento posun od rituálního polyteismu k etickému dualismu spojil kosmologii s morálkou, učinil z člověka aktivního účastníka vesmírného boje prostřednictvím „dobrých myšlenek, slov a skutků“ a poprvé v dějinách náboženství zdůraznil svobodnou volbu, osobní odpovědnost a univerzální poselství pravdy určené všem lidem. Reforma tak založila zcela nový typ prorockého náboženství, jehož jádro tvoří neustálý boj světla proti temnotě, pravdy proti lži a života proti smrti, s eschatologickým vyústěním v příchod Spasitele a konečné vítězství dobra.