Dalibor Tureček

Antologie Národní literatura a komparatistika je soustředěna k problematice vzájemného poměru dvou základních modelů uspořádání literárního materiálu nové doby: národně filologického a komparatistického. Ambicí přitom není sledovat historické peripetie střetávání a prolínání obou přístupů. Snahou je představit hlasy, které jsou v rámci této problematiky zřetelně přítomné v současné literárněvědné bohemistice (Aleš Haman, Zdeněk Hrbata, Miroslav Petříček Jr., Vladimír Svatoň). Alespoň prostřednictvím dvou od původu německojazyčných (Jürgen Fohrmann a Petr V. Zima) a jednoho slovenského (Peter Zajac) příspěvku má zároveň být domácí myšlení konfrontováno se dvěma z bezprostředně blízkých zahraničních kontextů. Metodologickým východiskem je zejména ohled na stálou a vnitřně dynamickou přítomnost jinojazyčných prvků v realitě každé národní kultury. Svazek se zároveň pokouší alespoň dotknout různých vrstev zmíněné problematiky, od filozofických souvislostí po otázky interpretace.

Kniha se zabývá estetickou a poetologickou kategorií klasicismu z literárněhistorického hlediska. V Prolegomenech navrhuje model, který počítá s latentním klasicistním povědomím trvajícím zhruba mezi léty 1775—1850, a sleduje různotvary klasicistních manifestací po celou sledovanou dobu. Dále resumuje předpoklady českého klasicismu v klasicismu italském, francouzském a německém. Autorský tým se skládá z pracovníků Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Ústavu slovenskej literatúry SAV, Ústavu bohemistiky FF JU a Ústavu české literatury a knihovnictví FF MU.

Sumář představuje shrnující ohlédnutí za projektem GAČR P406/12/0347, Diskurzivita literatury 19. století v česko-slovenském kontextu, a přináší systematizaci a domyšlení zejména jeho metodologického aspektu. Hlavní výsledky řešení jsou obsaženy v knihách České literární romantično (2012), Český a slovenský literární parnasismus (2015), Konfigurácie slovenského realizmu (2016), Český a slovenský literární klasicismus (2017) a v právě dokončované monografii o slovenském literárním romantismu, kde čtenář může k našim tezím nalézt dokladový materiál v podobě analytických studií. Svazek se člení na metodologickou a literárněhistorickou část. Teorie a metodologie pro nás mají význam jen potud, pokud je lze učinit praktickým nástrojem ve vztahu ke konkrétnímu materiálu. Dějiny literatury chápeme jako model a rozeznáváme jeho základní vrstvy, tedy axiomata, principy konstruování, instrumenty a pracovní postupy. Literaturu vnímáme optikou estetické funkce a historické poetiky. Jako základní kognitivní rámce užíváme diskurzivní analýzu, synopticko-pulzační přístup i specificky aplikovanou kategorii latence. Dějiny literatury se nám následně nejeví jako lineárně kauzální vývoj, ale jako různorodá, vnitřně mnohotvárná dynamika, odehrávající se v rámci mnohovrstevnatě strukturovaného morfogenetického pole. Za základní diskurzy literatury 19. století pokládáme klasicismus, romantiku, realismus a parnasismus. Nekoncipujeme je však jako sukcesivní etapy, nýbrž jako tendence, vzájemně se vymezující i prolínající v nejrůznějších modifikacích napříč časem. Jednotlivé modifikace a interference jsou přitom patrné na různých úrovních obecnosti, od žánrosloví až po strukturu jednotlivého textu. Výsledkem projektu je nový, vnitřně dynamický model literatury 19. století.