Theodore Dalrymple

Šokující, srdceryvné příběhy z anglických městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (děti a ženy) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství (24 % mladistvých neumí v Británii číst ani psát), které se paradoxně opravdu stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje. Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.

Šokující, srdceryvné příběhy z anglických městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (děti a ženy) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství (24 % mladistvých neumí v Británii číst ani psát), které se paradoxně opravdu stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje. Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.

Šokující, srdceryvné příběhy z anglických městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (děti a ženy) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství (24 % mladistvých neumí v Británii číst ani psát), které se paradoxně opravdu stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje. Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.

Kniha přináší strhující záznam o životě spodiny společnosti a o tom, proč její život zůstává neustále stejný. Britského psychiatra Theodora Dalrympla, který působí v nemocnici v chudinské čtvrti a také v jistém anglickém vězení, už očividně jen tak něco nezaskočí. A přesto jej navzdory všem zkušenostem opětovně konsternují stále nové projevy mravní zkaženosti, o nichž se dozvídá od pacientů. Díky svému pozoruhodnému talentu dokáže zachytit jejich chování a analyzovat jeho vliv nejen na život spodiny, ale i na společnost jako celek. Ať už se u pacientů zabývá sexuálními vztahy, alkoholismem, závislostí na drogách, názory na vzdělání či násilím mezi manželi, shledává, že největší roli zde hraje sebeklam. Jeho kořeny lze odhalit v módní sociální politice. Kniha naznačuje, že dlouhodobou chudobu nemá na svědomí ekonomika, nýbrž disfunkční měřítko hodnot, neustále posilované kulturou vyvolených, která přesvědčuje ty na dně, že nenesou žádnou zodpovědnost za své chování a ani nejsou strůjci