Václav Daněk

Pruské noci jsou jediným básnickým dílem Alexandra Solženicyna. Tato bezvýhradná, značně autobiografická výpověď svědomí a pravdy vznikala v pracovních táborech někdy během padesátých let. Sotvakdo jiný z ruských básníků, nikoli jen těch ze Solženicynovy generace, vylíčil vítězného vojína jako normálního člověka s hříšnou duši. Z legendárního ruského hrdiny se tu stává i kořistník, násilník a posléze i kajícník a v podtextu závěrečného poslání i pacifista. Jde o specifické dílo nejen pro autora, který se sám války účastnil, ale i pro celou ruskou poezii. Svědectví důstojníka sovětské armády z druhé světové války je bohužel znovu aktuální.

Ke svým nadcházejícím neuvěřitelným devadesátinám přichází známý básník a překladatel Václav Daněk s novou sbírkou veršů, nazvanou Pistole z písku. Autor zde čtenářům otvírá své temperamentní víno vyzrálé pocitovosti a celoživotních reflexí, vylepšované v osudovém sklípku lahvovým buketem, těmi v písku uloženými a z něj vytahovanými pistolemi. Ani pod tlakem času však nepropadá bilancování, s hravou ironií sobě vlastní si bere na mušku nevědomost a černobílé vidění, vysílá své es ó es proti zhoubné lhostejnosti, zpívá však i o nadějích, jejichž život je tak žalostně krátký. Láska Daňkovi nejednou splývá se svobodou. Strach o její ztrátu, o ještě nezakotvenou demokracii, je spolu s vírou v zachování důstojného života také hlavním tématem této autorovy již patnácté básnické knížky.

Sto let od vzniku Einsteinovy obecné teorie relativity evokuje nová básnická sbírka Václava Daňka. Stance pro Einsteina jsou autorovým rozhovorem s velkým myslitelem, směřují k němu a jeho myšlenkám, současně mají však velký zobecňující přesah - Daněk v nich vyslovuje vedle díků a obdivu i pochybnosti a úzkosti současného člověka. Sledujeme autorovu formální virtuozitu, hltáme verše, současně jsme však nuceni i ke ztišení a přemýšlení. Závěr knihy tvoří velmi působivý osobní Daňkův list Albertu Einsteinovi do zásvětí.

Málokterá kniha byla ještě před samotným vydáním tak očekávána i zatracována, jako právě tato. Je výsledkem dvacetiletého úsilí čerstvého nositele vysokého ruského vyznamenání Legenda ruské žurnalistiky. Poprvé zveřejňuje otřesné dokumenty sovětské éry z odtajněných ruských archivů, ale i z některých neznámých českých pramenů. Reportáže ze srpna 1968 prolíná s událostmi pozdějšími - až do roku 2008, kdy tato kniha vyšla v nakladatelství Sobranije. Knihou prostupuje také autorova letitá korespondence s J. Hanzelkou a M. Zikmundem, zachycuje však i demonstraci ruských disidentů na Rudém náměstí, jejich osudy, stejně jako i Svobodnou Evropou odvysílaný protest tzv. čtvrté generace ruských spisovatelů, inspirovaný V. Aksjonovem a J. Jevtušenkem. Dokumentuje postih osobností z nejrůznějších vrstev ruské inteligence za veřejně projevený nesouhlas, na konkrétních faktech vyvrací lži sovětské propagandy o vraždění vojáků v srpnu 1968 v ČSSR. Šinkarjova kniha je ojedinělým svědectvím o postojích a stavech myslí těch, kteří byli z Brežněvova rozhodnutí určeni k tomu, aby rozšířili a stabilizovali geopoliticky pojímaný strategický prostor vlivu Moskvy v Evropě.

Subtilní sbírka aforisticky vyhrocených veršů, vydávaná ve spolupráci s Českým PEN klubem k neuvěřitelným osmdesátinám básníka a překladatele Václava Daňka (9. 7. 1929). Přináší výběr z literárních drobností, jak vznikaly na okraj událostí v letech 1974-2

Václav Daněk (1929) je příslušníkem básnické generace, jejíž „dětství bylo poznamenáno zkušenostmi války a nacistické okupace a kteří vstoupili do let své dospělosti v letech neblahých drastických zvratů, předznamenaných únorem 1948,“ jak píše v doslovu k