Oscar de Lubicz-Milosz

Ars Magna (Velké dílo) jednoho z největších básníků 20. století,je záznamem meditací a zkušenosti vycházející z nových převratných poznání na pozemském horizontu vědy, překvapivě souznících ve směru vertikálním s dávnými duchovními směry ústícími v čirém transcendentnu věčného božství. V této mystické básni v próze se mísí a spájí prvky a elementy dávné alchymie a kabalistické algebry s nejnovějšími poznatky přírodovědy či kvantové fyziky; narážky, ohlasy a filiace protínající jednou sféry Dantova Empyrea, podruhé Hölderlinova Hesperionu či Goetheho nebo Schillerova Elysia.

Předkládaný román je dílo v několika ohledech jedinečné: po formální stránce je jakousi lehce ironickou syntézou dekadentní prózy Miloszovy doby a libertinského románu 18. století, kdy se odehrává příběh jeho hrdiny, protřelého a cynického italského šlechtice, který teprve ve zralém věku poznává hlubokou lásku. Svorníkem, který ducha příběhu sjednocuje, jsou Benátky; ale velký je Miloszův román tím, že předkládá strhující mystiku lásky a je vášnivou obhajobou pozemské lásky jako nevyhnutelného předstupně Lásky v Bohu, té absolutní. Milostné zasvěcení je tedy nutno číst jako zasvěcení láskou a k Lásce.