Viktor Debnár

Předmětem zájmu Bohuslava Brouka v eseji O pošetilosti života i smrti je fenomén úmyslné smrti neboli sebevraždy. Autora zajímá jak fenomén samotný, jeho historie, tak rovněž vývoj názorů na něj. Svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem postupně ve čtyřech kapitolách zkoumá sebevraždu z pohledu psychologického, eticko-náboženského, filozofického, sociologického či právního. Přitom, jak uvádí Jindřich Štyrský, při myšlení a tvorbě vede Brouka jeho "odvaha domysliti vše do konce, odvaha zpřetrhati společenské předsudky, nebáti se brutality ani cynismu, neboť teprve naprosto svobodný, nespoutaný intelekt je schopen proniknouti do nejzazších intimních koutů naší duše", a proto platí, že "podstatným rysem Broukovy kritiky úmyslné smrti je naprostá nezaujatost myšlení, naprostá svoboda rozumu, nezastavujícího se před žádnými mravními dogmaty". Na základě takovéhoto přístupu dochází Brouk k mnohým logickým, nicméně odvážným a na tehdejší dobu příliš provokativním závěrům - důkazem budiž soudní zabavení knihy, proběhnuvší krátce po jejím vydání v roce 1936, které shledalo, že esej "veřejně podněcuje ke zločinu".

"Scientistická víra" je základem mnohých Broukových úvah a spekulací, jež svým způsobem, "mimo dobro i zlo", mimo všechny pochybnosti "iracionalizují racionalitu" a získávají - jaksi paradoxně - kvalitu poezie. [...] Stále více se přesvědčujeme, že dílo Bohuslava Brouka je paradoxním výrazem právě takového "rozvoje reálna díky imaginárnímu". Aplikace básnické metody "pars pro toto" na psychologickou a sociálně-psychologickou problematiku je plná humoru a jiskřivě "krátkých spojení" nejrůznějších významových okruhů. (Z doslovu Františka Dryjeho) Publikace z r. 1938, v níž její autor Bohuslav Brouk (1912-1978), enfant terrible čs. avantgardy a bohémy 30. a 40. let, svým typickým, nekompromisním a čtivým stylem předkládá syntézu Freudovy psychoanalýzy a Adlerovy individuální psychologie, aplikovanou na řadu lidských činností.