Derek Sayer

Kniha Pohlednice z Absurdistánu, napsaná britsko-kanadským bohemistou Derekem Sayerem, představuje jedinečný vhled do českých dějin dvacátého století. Ve své předchozí knize autor nazval Prahu hlavním městem 20. století (Praha, hlavní město dvacátého století, Surrealistická historie Volvox Globator, 2021) a tento pohled zůstává výchozím bodem i pro tuto knihu. Derek Sayer se podrobně zabývá kulturním a společenským děním, odhaluje absurdity, které 20. století provázely, a zároveň poukazuje na křehkost demokratického systému. Podtitul knihy Praha na konci dějin odkazuje ke slavnému dílu, které napsal Francis Fukuyama v devadesátých letech dvacátého století, ale zároveň v sobě nese nadhled, který je Dereku Sayerovi vlastní. V knize se prolínají dějinné, politické události spolu s osobními dějinami českých osobností, kteří si v nehostinných podmínkách velké části dvacátého století vydobývali vlastní svobodu. Velká pozornost je věnována vývoji umění, které bylo nuceno, ať už jakýmkoli způsobem, na danou politickou situaci reagovat. Kniha nese veškeré parametry vědecké práce, autor však není spoutaný akademickým jazykem, naopak, jedná se o velice čtivý text, který je doprovázen více než sedmdesáti dobovými fotografiemi.

A sweeping history of a twentieth-century Prague torn between fascism, communism, and democracy—with lessons for a world again threatened by dictatorshipPostcards from Absurdistan is a cultural history of Prague from 1938, when the Nazis destroyed Czechoslovakia’s artistically vibrant liberal democracy, to 1989, when the country’s socialist regime collapsed after more than four decades of communist party rule. Derek Sayer shows that Prague’s twentieth century, far from being a story of inexorable progress toward some “end of history,” whether fascist, communist, or democratic, was a tragicomedy of recurring nightmares played out in a land Czech dissidents dubbed Absurdistan. Situated in the eye of the storms that shaped the modern world, Prague holds up an unsettling mirror to the absurdities and dangers of our own times. In a brilliant narrative, Sayer weaves a vivid montage of the lives of individual Praguers—poets and politicians, architects and athletes, journalists and filmmakers, artists, musicians, and comedians—caught up in the crosscurrents of the turbulent half century following the Nazi invasion. This is the territory of the ideologist, the collaborator, the informer, the apparatchik, the dissident, the outsider, the torturer, and the refugee—not to mention the innocent bystander who is always looking the other way and Václav Havel’s greengrocer whose knowing complicity allows the show to go on. Over and over, Prague exposes modernity’s dreamworlds of progress as confections of kitsch. In a time when democracy is once again under global assault, Postcards from Absurdistan is an unforgettable portrait of a city that illuminates the predicaments of the modern world.

Derek Sayer ve své monumentální knize Praha, hlavní město dvacátého století skládá střípky kulturních dějin Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami, aby ukázal, jak zapadají do mozaiky evropských dějin. Autor si všímá kontaktů Guillaumea Apollinaira, André Bretona, Paula Eluarda a dalších světových surrealistů s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Toyen, Jindřichem Štýrským, ale i Prahou obecně. V jednom fragmentu dějin umění se často zrcadlí celá meziválečná situace. Události v Sayerově Praze se jeví jako úryvky z prorockých snů předznamenávajících události evropského či světového významu. Sny avantgardy se v tomto prostoru snadno překlápějí do těch nejhorších nočních můr dvacátého století, a naopak, kruté žerty dějin se z odstupu jeví jako příklady černého humoru doprovázené osvobozujícím smíchem. V Sayerově knize čtenář prochází tkanivem meziválečné Prahy, tak jako spáč ve snu prochází noční krajinou, v níž se mu objevují fragmenty jeho vlastních dějin, jeho zklamání i touhy. Praha byla ve dvacátém století svědkem revolucí a invazí, národního osvobození a etnických čistek, holocaustu, soudních procesů a snů o socialismu s lidská tvář. V době, kdy Praha byla hlavním městem nejvýchodnější parlamentní demokracie v Evropě, byla také ohniskem umělecké a architektonické moderny a centrem surrealismu hned za Paříží. Se zaměřením na tyto roky zkoumá Sayer pražské velkolepé moderní budovy, památky, obrazy, knihy, filmy, opery, výstavy a mnoho dalšího. Praha byla místem, kde se utopické fantazie století opakovaně rozplývaly, a jako taková byla šitá na míru surrealistickému černému humoru André Bretona. Sayer hovoří o tom, jak město produkovalo bezkonkurenční znalce ponuré komedie, od Franze Kafky a Jaroslava Haška po Milana Kunderu a Václava Havla.