Milan Děžinský

Novinka oceňovaného básníka Milana Děžinského (nar. 1974), držitele ceny Magnesia Litera za sbírky Obcházení ostrova, je žánrově netypická. Tvoří ji rozsáhlá mozaika kratších próz, v nichž se prolíná bizarní s každodenním, dějinné s intimním, groteskní s tragickým. Autor sestavuje svou knihu z příběhů nalezených, vyslechnutých i zcela osobních — a vytváří tak obraz světa, který se nám ukazuje ve své absurditě i křehkosti. Útržky internetových historek, fragmenty dávných osudů i okamžiky zdánlivě banálního života dohromady tvoří mnohovrstevnatou zprávu o našem bytí… Stalin pěstuje exotické rostliny, kamion hoří na dálnici a někdo sní o smrti ve sněhu. Žena žije v reklamní ceduli na střeše supermarketu a chlapec umí předvídat góly. A taky je tu medvěd, který zkouší hrát na piano, a tak dále. Z prostěradla se zvedá prach, v kuchyni vám kdosi strčí vosu mezi stehna a králíček zoufale hledá něžného majitele. Hravé i temné, na každý pád však inspirativní čtení.

Nová řadová sbírka oceňovaného básníka. Soubor uvozený větami z díla A. P. Čechova: Umět v tomhle městě tři jazyky, to je zbytečný přepych. Dokonce ani přepych ne, ale cosi zbytečného navíc, něco jako šestý prst. Dílo básnické zralosti oddávající se svobodě, tajemství a melancholii snu. Jako stíny do něj proniká vědomí konce, environmentální žal, vzpomínky i smíření, zakoušené ponejvíce na cestách. Lze v tom všem najít nějaké světlo? Nějaký smysl, pochopení toho, k čemu je naše bytí? Krásně namáhavá marnost, jako bychom objevovali tajemný účel onoho šestého prstu.

Milan Děžinský (nar. 1974) je ceněný básník a překladatel střední generace; za svou poslední sbírku Obcházení ostrova (2017) získal Magnesii Literu za poezii. Nyní přichází s netypickou novinkou, sbírkou dle vlastních slov „stvořenou z radosti i piety“, a dále pokračuje: „Při četbě těch skvělých básníků z první půle dvacátého století být uhranut a vlečen rytmem a melodií, kterým už dávno odzvonilo. Psát anachronické básně a vědět, že patří do jiného století, a přitom je nedokázat oslyšet. Nechat se inspirovat a z názvuků tvořit ohlasové básně, ba si i radostně a beztrestně plagiovat. Pustit si, pustit si svou bláznivou volnoběžku.“

I ve své šesté knize, sdružující verše z let 2011 až 2016, básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví; plody osobní (i lyrické) zralosti. Jak sám píše, jeho básně představují jakési „štíty proti prázdnotě“. Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze o ohledávání hranic lidského údělu, ale je zde nabídnut i prostor ke šťastnému setkávání a sdílení. „Nejraději mám básně, které vyprávějí prostě o prostých věcech“, píše Děžinský.

I ve své šesté knize, sdružující verše z let 2011 až 2016, básník předkládá nenápadné, ale silné svědectví; plody osobní (i lyrické) zralosti. Jak sám píše, jeho básně představují jakési „štíty proti prázdnotě“. Tíhu existence vyjadřuje vždy jemnými, ale přesnými tahy a obrazy, bez zbytečné expresivity. Stěžejní situace zachycená v názvu sbírky se tak stává metaforou pro celé dílo. Neběží zde ale pouze o ohledávání hranic lidského údělu, ale je zde nabídnut i prostor ke šťastnému setkávání a sdílení. „Nejraději mám básně, které vyprávějí prostě o prostých věcech“, píše Děžinský