Antonio Benedetto

A reporter embarks on an investigation of a string of unconnected suicides?which then leads into an exploration of the phenomenon of suicide itself?in this elegant existential novel, the third and final volume of Antonio Di Benedetto?s Trilogy of Expectation. A stymied reporter in his early thirties embarks on an investigation of three unconnected suicides. All he has to go on are photos of the faces of the dead. Other suicides begin to proliferate, while a colleague in the archives sends him historical justifications of self-murder by thinkers of all sorts: Diogenes, David Hume, Emile Durkheim, Margaret Mead. His investigation becomes an obsession, and he finds himself ever more attracted to its subject as it proceeds. The Suicides is the third volume of Antonio Di Benedetto?s Trilogy of Expectation, a touchstone for Roberto Bolano and deemed ?one of the culminating moments of twentieth-century fiction? by Juan José Saer. Following Zama (set during the eighteenth century) and The Silentiary (set during the 1950s), this final work takes place in a provincial city in the late 1960s, as Argentina plummets toward the ?Dirty War.?

Román Tišitel (1964) je druhou částí volné „trilogie čekání“ Antonia di Benedetta (1922—1986), jednoho z nejoriginálnějších argentinských spisovatelů 20. století. Leitmotivem prózy, jejíž děj se odehrává, jak Di Benedetto říká, „v jakémsi městě v Jižní Americe, v pozdní poválečné době“, je hluk, který bezohledně prostupuje všemi a vším a tvoří tak jistý řád reprezentující svět. Bezejmenný vypravěč vede obsesivní a nikdy nezavršený boj proti jeho působení, které v něm přerůstá až ve vědomí jakéhosi ontologického prokletí. Marnost úsilí o jeho eliminaci, jíž nelze jakoukoli zákonnou cestou dosáhnout, podtrhuje erozi osobních vztahů a konečné ztroskotání hlavního hrdiny. „Mezi argentinskými spisovateli je Di Benedetto jedním z mála autorů, který dokázal vypracovat svůj vlastní styl, založený na přesnosti a úspornosti, a který navzdory své lakoničnosti a zdánlivé výrazové chudobě přechází mezi mnoha nuancemi a odstíny, od hovorových po reflexivní, od popisných po lyrické, a činí tak s překvapující účinností.”— Z předmluvy Juana Josého Saera

Existenciálně laděný román Zama (1956) je dnes obecně považován za jedno z vrcholných děl španělsky psané literatury. Líčí příběh životního ztroskotání způsobeného vytrvalým, leč demoralizujícím čekáním na slíbenou kariérní příležitost, jež nepřichází. Diego de Zama, královský úředník živořící kdesi na okraji španělské koloniální říše, prochází řadou frustrací a znovu svítajících nadějí, erotickými zmatky a konfrontacemi s vlastním lidským úpadkem a ponížením. Zoufalý pokus uniknout a vzít osud do vlastních rukou jej definitivně vzdaluje cíle a přivádí na hranici života a smrti. Kniha je prvním překladem Di Benedetta do češtiny.