Udo Fabio

Kniha pojednává o základních konstantách západní civilizace, kultuře historicky nejúspěšnější, přesto však počínající projevovat známky únavy a ztráty vitality. V klimatu pluralizované libovůle jsou přitom dle Di Fabia omezovány svobody a státy se čím dál více musejí spoléhat na sociálně regulační opatření. Publikace se podrobně zabývá postavením a vztahem dvou klíčových prvků identity moderní doby - svobodou a rovností. Zvláštní pozornost pak autor zasvětil postavení náboženských pospolitostí a národa jako politického společenství. Di Fabio tvrdí, že Evropská unie není samoúčelnou institucí, leč útvarem, který musí být důkladně promýšlen a podroben účinné právní kontrole. Jeho postoj je proevropský, ale nikoli nekritický.

„Když si dnes ovšem dokonce i elita s vysokými příjmy myslí, že by mělo školní, profesní a vědecké vzdělání pouze poslouchat funkční zákonitosti trhu a pro jejich děti by byla nezbytně nutná a také dostačující návštěva anglického reálného internátu, pak se nikdo nesmí divit, že upadá vášeň pro jazyk, logické myšlení, fyzikální experimenty, dějiny a umění. Velké otázky lidstva v žádném případě nebudou samy o sobě zodpovězeny lépe v ambiciózně vytvořených Business-Schools než na veřejných školách a univerzitách, mnohdy se tam jimi ani nebudou zabývat.“