Petra Diestlerová strana 2 z 2

Sto čtyřicet poutavých medailonů věhlasných jedinců, s nimiž se britský historik setkal během více než šedesátiletého působení v pozici novináře, spisovatele a veřejně činné osoby, představuje v osobitém úhlu pohledu celebrity 20. století a s nimi i ducha tohoto neklidného věku. Některé nabízejí vtipné glosy, jiné se zaměřují na neznámý rozměr dotyčné osoby, mimo jiné princezny Diany, prezidenta Reagana, premiérů Churchilla nebo Thatcherové, evropských i cizokrajných státníků, umělců z řad spisovatelů, malířů, hudebníků či herců. „Pouze zvedám oponu, abych předvedl lidskou komedii, jíž jsem byl svědkem, a nabídl čtenářům to, co jsem viděl, slyšel a dozvěděl se, často jen šeptem či v poznámkách utroušených po straně,“ vysvětluje svůj výběr autor. „Psaní životopisů lidí, kteří byli povoláni do vysokých úřadů nebo se ocitli v ohnisku významných událostí, mě vždycky přitahovalo, poněvadž mě nesmírně fascinuje vztah mezi inteligencí a politikou. Skutečností zůstává, že z velmi chytrých lidí bývají zřídka dobří vládci, zatímco muži a ženy průměrné inteligence se nejednou zhostí nejvýznamnějších úřadů velmi úspěšně. Morální charakter vládce je nakonec důležitější než jiné vlastnosti, ačkoli ty se mohou zdát pro počáteční úspěch nezbytné. “ Světoznámý britský historik a publicista Paul Johnson (1928) vystudoval historii na Magdalen College v Oxfordu. Působil v pařížském periodiku Realités a posléze se stal redaktorem londýnského týdeníku New Statesman, v němž v letech 1964–1970 pracoval jako zástupce šéfredaktora. Jeho dílo čítá přes čtyři desítky knižních prací či antologií. Pravidelně přispívá do předních světových listů, mimo jiné do New York Times, Wall Street Journalu, Daily Mailu, Daily Telegraphu, Spectatoru či Forbesu. Mezi Johnsonovy nejvýznamnější práce patří Dějiny 20. století (LEDA/Rozmluvy 2008) a Dějiny židovského národa (LEDA/Rozmluvy 2007). Autorův široký popularizační záběr vyznačující se odmítáním klišé dále postihuje proměny křesťanské civilizace i Britských ostrovů, osobnosti státníků, umělců i slovutných vojevůdců a v neposlední řadě zrození a neuralgické aspekty moderního světa. Připravujeme rovněž nový překlad jeho práce Intelektuálové, živou formou komentující morální debakly představitelů kulturních elit.

Sto čtyřicet poutavých medailonů věhlasných jedinců, s nimiž se britský historik setkal během více než šedesátiletého působení v pozici novináře, spisovatele a veřejně činné osoby, představuje v osobitém úhlu pohledu celebrity 20. století a s nimi i ducha tohoto neklidného věku. Některé nabízejí vtipné glosy, jiné se zaměřují na neznámý rozměr dotyčné osoby, mimo jiné princezny Diany, prezidenta Reagana, premiérů Churchilla nebo Thatcherové, evropských i cizokrajných státníků, umělců z řad spisovatelů, malířů, hudebníků či herců. „Pouze zvedám oponu, abych předvedl lidskou komedii, jíž jsem byl svědkem, a nabídl čtenářům to, co jsem viděl, slyšel a dozvěděl se, často jen šeptem či v poznámkách utroušených po straně,“ vysvětluje svůj výběr autor. „Psaní životopisů lidí, kteří byli povoláni do vysokých úřadů nebo se ocitli v ohnisku významných událostí, mě vždycky přitahovalo, poněvadž mě nesmírně fascinuje vztah mezi inteligencí a politikou. Skutečností zůstává, že z velmi chytrých lidí bývají zřídka dobří vládci, zatímco muži a ženy průměrné inteligence se nejednou zhostí nejvýznamnějších úřadů velmi úspěšně. Morální charakter vládce je nakonec důležitější než jiné vlastnosti, ačkoli ty se mohou zdát pro počáteční úspěch nezbytné. “ Světoznámý britský historik a publicista Paul Johnson (1928) vystudoval historii na Magdalen College v Oxfordu. Působil v pařížském periodiku Realités a posléze se stal redaktorem londýnského týdeníku New Statesman, v němž v letech 1964–1970 pracoval jako zástupce šéfredaktora. Jeho dílo čítá přes čtyři desítky knižních prací či antologií. Pravidelně přispívá do předních světových listů, mimo jiné do New York Times, Wall Street Journalu, Daily Mailu, Daily Telegraphu, Spectatoru či Forbesu. Mezi Johnsonovy nejvýznamnější práce patří Dějiny 20. století (LEDA/Rozmluvy 2008) a Dějiny židovského národa (LEDA/Rozmluvy 2007). Autorův široký popularizační záběr vyznačující se odmítáním klišé dále postihuje proměny křesťanské civilizace i Britských ostrovů, osobnosti státníků, umělců i slovutných vojevůdců a v neposlední řadě zrození a neuralgické aspekty moderního světa. Připravujeme rovněž nový překlad jeho práce Intelektuálové, živou formou komentující morální debakly představitelů kulturních elit.

Sto čtyřicet poutavých medailonů věhlasných jedinců, s nimiž se britský historik setkal během více než šedesátiletého působení v pozici novináře, spisovatele a veřejně činné osoby, představuje v osobitém úhlu pohledu celebrity 20. století a s nimi i ducha tohoto neklidného věku. Některé nabízejí vtipné glosy, jiné se zaměřují na neznámý rozměr dotyčné osoby, mimo jiné princezny Diany, prezidenta Reagana, premiérů Churchilla nebo Thatcherové, evropských i cizokrajných státníků, umělců z řad spisovatelů, malířů, hudebníků či herců. "Pouze zvedám oponu, abych předvedl lidskou komedii, jíž jsem byl svědkem, a nabídl čtenářům to, co jsem viděl, slyšel a dozvěděl se, často jen šeptem či v poznámkách utroušených po straně," vysvětluje svůj výběr autor. "Psaní životopisů lidí, kteří byli povoláni do vysokých úřadů nebo se ocitli v ohnisku významných událostí, mě vždycky přitahovalo, poněvadž mě nesmírně fascinuje vztah mezi inteligencí a politikou. Skutečností zůstává, že z velmi chytrých lidí bývají zřídka dobří vládci, zatímco muži a ženy průměrné inteligence se nejednou zhostí nejvýznamnějších úřadů velmi úspěšně. Morální charakter vládce je nakonec důležitější než jiné vlastnosti, ačkoli ty se mohou zdát pro počáteční úspěch nezbytné. "

Jim Talbot, věčný smolař, jenž se svými literárními pokusy u nakladatelů ne a ne pochodit, je ochoten kvůli vytouženému úspěchu obětovat duši i nemocnou matku. Charles Randall naopak ztělesňuje svérázného starosvětského vydavatele, který byl právě „odejit“ po třicetileté službě kvalitní literatuře jen proto, že parta finančních šíbrů hodlá z jeho nakladatelství učinit ukázkově výdělečnou položku nesourodého podnikatelského konglomerátu. V ovzduší plném intrik se tito dva vášniví zastánci psaného slova tu a tam míjejí, ale nestřetnou. Prvotřídní britská satira, kterou autor pojal jako tragikomedii mravů, je zároveň zoufalou fraškou nakladatelského podnikání pronásledovaného „červenými čísly“ a věčným čekáním na bestseller. Gallenzi, jenž sám patří k hrstce bojovníků na poli nekomerční literatury, líčí s ironickou škodolibostí britský „jarmark marnosti“, pro nějž se kniha stala výhradně zbožím – vždyť průměrně se v této světové vydavatelské velmoci prodá od titulu pouhých třicet výtisků. Každý druhý Brit přitom touží napodobit autorku Harryho Pottera a sní o pohádkovém jmění, jež získá sepsáním vlastní knihy; mnozí kvůli tomu absolvují kurzy „tvůrčího psaní“ a pak spisují ostošest. Autorský úspěch na poli literatury je ovšem mimořádně vrtkavá záležitost, a stejně tak úspěch nakladatelský. Anglický humor a vtip zato konkurenci nemá.

Jim Talbot, věčný smolař, jenž se svými literárními pokusy u nakladatelů ne a ne pochodit, je ochoten kvůli vytouženému úspěchu obětovat duši i nemocnou matku. Charles Randall naopak ztělesňuje svérázného starosvětského vydavatele, který byl právě „odejit“ po třicetileté službě kvalitní literatuře jen proto, že parta finančních šíbrů hodlá z jeho nakladatelství učinit ukázkově výdělečnou položku nesourodého podnikatelského konglomerátu. V ovzduší plném intrik se tito dva vášniví zastánci psaného slova tu a tam míjejí, ale nestřetnou. Prvotřídní britská satira, kterou autor pojal jako tragikomedii mravů, je zároveň zoufalou fraškou nakladatelského podnikání pronásledovaného „červenými čísly“ a věčným čekáním na bestseller. Gallenzi, jenž sám patří k hrstce bojovníků na poli nekomerční literatury, líčí s ironickou škodolibostí britský „jarmark marnosti“, pro nějž se kniha stala výhradně zbožím – vždyť průměrně se v této světové vydavatelské velmoci prodá od titulu pouhých třicet výtisků. Každý druhý Brit přitom touží napodobit autorku Harryho Pottera a sní o pohádkovém jmění, jež získá sepsáním vlastní knihy; mnozí kvůli tomu absolvují kurzy „tvůrčího psaní“ a pak spisují ostošest. Autorský úspěch na poli literatury je ovšem mimořádně vrtkavá záležitost, a stejně tak úspěch nakladatelský. Anglický humor a vtip zato konkurenci nemá.

Pozoruhodná příručka pro milovníky dopravních prostředků zahrnuje na tisíc kolejových vozidel všech dob a typů. První část pojednává o lokální kolejové dopravě, která se ve městech a jejich blízkém okolí k přepravě osob používá už téměř 180 let. Patř í k ní tramvajové linky, městské dráhy a metro, rychlodráhy a různé speciální dráhy ozubnicové a lanové, zapojené do městského dopravního systému. Druhá část je věnována dálkové dopravě po kolejích a zahrnuje parní, motorové a elektrické lokomotivy a motorové vozy. Díky velkému množství obrázků a podrobným technickým údajům je tato kniha neocenitelná pro každého, kdo se zajímá o stroje jezdící po kolejích.

Příběh postiženého mladíka, který v dětství spolu s desítkami dalších doplatil na chemickou továrnu ve městě. Vlivem extremních životních podmínek chodí po čtyřech jako zvíře. Jeho očima autor líčí osudy člověka žijícího na ulici, a přestože je mu nejlepším přítelem pes, má život stejně bohatý jako zdraví lidé. V žádném případě nejde o tklivé zobrazení nebo politický apel, spíše humorný pohled na jednu ze stinných stránek života v současné Indii. Finalista Bookerovy ceny 2007.

Příběh postiženého mladíka, který v dětství spolu s desítkami dalších doplatil na chemickou továrnu ve městě. Vlivem extremních životních podmínek chodí po čtyřech jako zvíře. Jeho očima autor líčí osudy člověka žijícího na ulici, a přestože je mu nejlepším přítelem pes, má život stejně bohatý jako zdraví lidé. V žádném případě nejde o tklivé zobrazení nebo politický apel, spíše humorný pohled na jednu ze stinných stránek života v současné Indii. Finalista Bookerovy ceny 2007.