Amióta -a felvilágosodás korában- a világi értelmiségiek átvették az egyháztól az erkölcsi és viselkedésbeli útmutató szerepét, fel-felmerült a kérdés: vajon jól sáfárkodtak-e ezzel a hatalommal, s vajon milyen mértékben feleltek meg e feladatnak? A különböző korszakok vezető entellektüeljei, akik az emberiségnek prédikáltak, sőt sok esetben a jövőjét is megszabták, mennyire tisztelték az igazságot? Hogyan viszonyultak a pénzhez? Hogyan bántak családtagjaikkal és barátaikkal, szeretőikkel és egymással? Magánéletük megüti-e azt a mércét, amit ők a világ elé állítottak? Paul Johnson, a neves konzervatív brit történész és újságíró ezekkel a kérdésekkel szembesíti kíméletlenül, de tárgyilagosan Rousseau-t, Marxot, Ibsent, Tolsztojt, Hemingwayt, Brechtet, Bertrand Russellt, Sartre-t, de Mailert, Fassbindert, Chomskyt és másokat is. S miközben szellemi értéküket csak hellyel-közzel, emberi-morális nagyságukat azonban annál inkább vitatja, elérkezik a szomorú, de tanulságos konklúzióhoz: Jóllehet antiliberális vagy diktatórikus államhatalmak alkalmazták, (a mindenáron való társadalom átalakítás) egész rendszerét, összes tervét entellektüelek munkálták ki... Az értelmiségiek távolról sem individualisták, távolról sem nonkonformisták, inkább bizonyos szabályszerű magatartási mintákat követnek... Ez az, ami tömegükben olyan veszedelmessé teszi őket, mert a szellemi rugalmatlanság olyan atmoszféráját teremtik meg, amely már önmagában is irracionális és destruktív cselekvésre ösztönöz. Mindenekfelett pedig szüntelenül emlékeznünk kell arra, amiről az értelmiségiek szeretnek megfeledkezni: hogy az emberek fontosabbak, mint a koncepciók, hogy övék az elsőbbség. Minden önkényuralom közül az eszmék szívtelen zsarnoksága a legrosszabb.

Paul Johnson má veliký dar: dokáže převyprávět příběhy legendárních osobností ve spojitosti s jejich dílem a dobou tak, že osloví široké spektrum čtenářů - od laické veřejnosti až po takzvané puncované odborníky. Nepočítám se k nim, protože nejsem mozartolog, jen někdo, kdo žije hudbou teoreticky i prakticky a považuje Amadea za zjev, jaký se vyskytne v dějinách kultury jen jednou ne za sto, ale za tisíc let. Přečetl jsem o Mozartovi hodně knih, ale ta Johnsonova vůbec není jen jejich pouhou recyklací, ale dílkem, které čtenáře vzrušuje, povzbuzuje, aby hledal, nalézal, ale hlavně poslouchal Amadeovu hudbu. Johnsonova Mozarta zkrátka a dobře přečtete jedním dechem a přinutí vás vracet se k Amadeovi a jeho hudbě jako k celoživotní vášni… Miloš Štědroň, skladatel, muzikolog, pedagog

Paul Johnson egy újabb impozáns és olvasmányos munkával jelentkezik a magyar olvasóközönség számára. Az amerikai nép története az Egyesült Államok történetének letehetetlen és izgalmas elbeszélése - egyben enciklopédikus kézikönyv is - a kezdetektől egészen Bill Clintonig. Minden benne van, amit tudni érdemes, sok meglepő és váratlan összefüggés, tény is az olvasók elé tárul, mindig olvasmányosan és nagyon egyedien tálalva, sohasem iskolásan. Külön erőssége a könyvnek a fő személyiségek plasztikus jellemrajza. Ha tudni akarjuk, kik is azok a puritánok, hogyan zajlott a Vadnyugat meghódítása, hogyan alakult ki a politikai berendezkedés, miért is tört ki a polgárháború, mit és miért csinált az Egyesült Államok a két világháborúban, mi is volt az a New Deal - csak el kell olvasni a megfelelő részeket. De még jobb egyben olvasni a könyvet, mint egy nagy regényt. Most, hogy az Egyesült Államok korszaka lezárulóban van a világtörténelemben, még nagyobb hangsúlyt kapnak az átfogó összefüggések, amelyek érzékletes felrajzolása Paul Johnson elbeszélésmódjának nagy erőssége.

A zsidóság történetének világhírű szerzője ebben a munkájában is élvezetes stílusban, színes és eredeti anekdotákkal ábrázolja, hogy egy kis zsidó szektából hogyan terjed el világszerte a hit és szeretet útján megváltást ígérő tan, amelyet Jézus, a vándorprédikátor hirdet. Megismerjük a hit útját üldöztetésétől hivatalossá válásáig, és azt a szerepet, amelyet ebben a koraközépkori egyház és hittudomány nagy egyéniségei, Órigenész, Eusebius és Szent Ágoston játszottak. Megtudjuk, hogyan terjedt a kereszténység Európában, hogyan őrződtek meg a szent szövegek, hogyan vált az egyház - minden hibája ellenére - a civilizáció támaszává, hogyan szerveződött meg a keresztény társadalom, hogyan vette fel a harcot a XI. században az iszlámmal, visszahódítva a Szentföldet. A kereszténység történetét 1975-ig kíséri figyelemmel a szerző.

Opravené, 2. vydání Johnsonova díla DĚJINY 20. STOLETÍ je strhující příběh úděsného věku velkých technických vynálezů, ohromného bohatství i nekonečné bídy a teroru. Kniha vzbudila velký rozruch na Západě nejen proto, že je mistrně napsána, ale hlavně tím, jak nemilosrdně odhaluje pravdu všem levicovým intelektuálům tak nepohodlnou. Všude, kde se prosadil ideologický stát, vládne korupce myšlení, teror nebo útlak. Všude, kde stát zasahuje do tržního mechanismu, či se dokonce stává neosobním „majitelem“ hospodářství, vládnou úplatky, demoralizace a bída. Johnson si neklade žádné meze, jde-li o fakta. Rudá nit teroru se odvíjí v Africe, Asii i v Latinské Americe za nepřežitého potlesku západních intelektuálů. Podstatu zla však vidí autor v morálním relativismu, který po celá desetiletí bránil liberální demokracii, aby zvítězila. DĚJINY 20. STOLETÍ v mistrovském překladu Jana Čulíka jsou nepostradatelnou učebnicí moderní historiografie a politologie.

Paul Johnson patří k nejznámějším a nejoblíbenějším historikům současnosti. V dalším z dlouhé řady poutavých a poučených životopisů pozoruhodných osobností minulosti se zaměřil na muže, jehož sám považuje za jednoho z nejodpornějších diktátorů v dějinách. Johnson je na rozdíl od Marxe přesvědčen, že historii netvoří masy, nýbrž úzké skupiny lidí a silní jednotlivci, jimž je třeba věnovat obzvláštní pozornost. Svůj stručný, ale vyčerpávající, a především čtivě podaný životopis Stalina adresuje všem zájemcům o dějiny, ale zejména mladé generaci, o níž předpokládá, že zná sice Hitlera, ale o sovětském generalissimovi toho mnoho neví. Mapuje Stalinovo dětství a mládí, sleduje jeho rychlou a strmou cestu do nejvyšších pater komunistické strany a podrobně rozebírá jeho posedlost mocí, za niž zaplatily životem miliony lidí. Jako široce vzdělaný historik čtenáře samozřejmě ohromí nejen detaily ze Stalinova života, ale hlavně zasazením všech významných událostí do historického kontextu a jejich zasvěceným popisem. „Dvacáté století zplodilo řadu zrůd, ale jednoznačně nejhorší byli Hitler, Mao Ce-tung a Stalin. První rozpoutal druhou světovou válku, v jejímž průběhu zahynuly miliony vojáků a civilistů, a osobně byl zodpovědný za vyvraždění šesti milionů Židů. Druhý nechal popravit a utýral hladem sedmdesát milionů svých spoluobčanů. Odhady počtu Stalinových obětí se dodnes dost výrazně liší, ale i velmi opatrní historici mluví minimálně o dvaceti milionech mrtvých. Stalin ovšem nebyl pouze masový vrah. Stal se zosobněním moderního tyrana, zakladatelem nové teorie totalitního státu a duchovním otcem řady zrůdných vynálezů, mimo jiné sítě nápravně-pracovních táborů, jež Solženicyn velmi podrobně a přesvědčivě popsal ve své knize Souostroví Gulag.“

Teprve v šedesátých letech minulého století pocítili Britové naplno ztrátu svého impéria. Anemické Společenství národů, které je mělo nahradit, bylo jen papírovou velmocí. Paradoxně se však Angličané koncem 20. století těšili z větší svobody, právní stability a životní úrovně než kdy dřív ve svých dějinách. Kdyby Británie nadále vládla světovému impériu, mohla by být tak bezproblémovou a stabilní zemí, v níž se příjemně žije?
Johnson hledá v dějinách ostrovní říše především konstantu národních dějin a nachází ji už na samém počátku, kdy Angličané odmítají kontinentální imperiální nadvládu a postupně svůj stát rozvíjejí k čím dál větší hospodářské, politické a individuální svobodě. „Všude, kde je parlament, je kousek Anglie,“ všiml si Karel Čapek. Rozvojem civilizovaného impéria, námořního obchodu a nového průmyslu založili nakonec Angličané současný globální svět, jemuž dali společný jazyk, technologii a víru ve svobodný trh.

Když Dwight D. Eisenhower získal v roce 1952 nejvyšší počet hlasů v dějinách Spojených států, stal se prezidentem nejmocnější země světa, jež navíc vstupovala do desetiletí prudkého hospodářského rozmachu. Proslulý britský historik Paul Johnson nám v novém životopise velkého vojáka a státníka odhaluje základní zdroje jeho mimořádného úspěchu a srozumitelně přibližuje jeho vývoj od talentovaného štábního důstojníka přes pětihvězdičkového generála až k jedné z vůdčích osobností „amerického století“. Johnson vyzdvihuje jeho rozvahu, smysl pro humor a přirozené velitelské schopnosti. Provází nás jeho dětstvím v prostém prostředí Kansasu, léty studia v prestižním West Pointu a dlouhou cestou k nejvyšším vojenským postům. Jednoznačně odmítá názory některých jeho dřívějších kritiků, kteří ho obviňovali z lenosti a nedostatku vůdcovských schopností. Ukazuje ho jako člověka nedoceněné inteligence, energie a sebekázně. Podrobně se zabývá jeho působením v roli vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, v níž Eisenhower prokázal během nejhrozivějšího konfliktu světových dějin své výjimečné strategické přednosti. Johnson jej představuje jako rozeného vůdce, generála i prezidenta a současně vysvětluje příčiny jeho úspěchu, k nimž patřila jeho nezdolná pracovitost, schopnost vyjít s lidmi, umění spolupracovat s médii, nenápadná důslednost a nesmírná inteligence, kterou dovedně skrýval pod maskou „prostého vojáka“. Právě tyto přednosti jej podle Johnsona provedly nejobtížnějšími fázemi dvacátého století: druhou světovou a studenou válkou, obdobím boje za občanská práva a nelehkými lety mccarthismu.Řada Eisenhowerových myšlenek a postojů z doby jeho působení v Bílém domě, především jeho schopnost udržet vyrovnaný rozpočet, šikovné manévrování tváří v tvář opozičnímu kongresu a jeho obavy z přílišné moci vojensko-průmyslového komplexu, inspiruje i současnou politickou reprezentaci.

Pozor na intelektuály! Tak by mělo znít zásadní ponaučení z tragického dvacátého století, jež vidělo miliony a miliony nevinných lidí obětovaných v dalekosáhlých plánech na zlepšení podmínek a kvality lidstva. Kdo jsou lidé, kteří připravovali myšlenkové podhoubí pokrokového, nového a lepšího světa? Vzdělanci a učenci? Nikoli. Většinou nadaní umělci, ale zároveň idealisté a kazatelé světské Utopie, a vždy velcí rétoři a geniální psavci, stačí si vzpomenout na Marxe: "soukromý majetek je krádež a proletariát může ztratit jen své okovy." Johnson ve své nejslavnější a kontroverzní knize (aby ne, když je tolik potrefených) ukazuje brilantně na životě a díle známých osobností, jako Rousseau, Shelley, Marx, Ibsen, Tolstoj, Hemingway, Russell, Brecht, Sartre, Mailer, Chomsky a mnoho dalších, tu nejhorší z lidských nemocí, intelektualismus. Ono zvláštní přesvědčení polovzdělanců, že jsou povoláni rozumět všemu - morálce, politice, ekonomii, náboženství, filosofii i dějinám a světu, a ze svých amatérských představ si utkají syntézu světonázoru, jako by nevěděli, že lidské vědění je omezené a odbornost v jedné věci neznamená autoritu v disciplině odlišné. Co ale u kazatelů nového, lidštějšího světa překvapí nejvíc, je tak častá nelidskost a podlost jejich soukromého života, někdy dosahující až monstrózních rozměrů.

Dějiny Židů jsou svého druhu dějiny světa, ovšem viděné pod velmi neobvyklým úhlem, očima inteligentní a vzdělané oběti. Johnsonovi však jde ještě o víc: ukázat podstatu samé historie a křesťanské civilizace. Žádný národ netrval nikdy s větší neochvějností než Židé na tom, že dějiny mají účel a lidstvo osud. Od nepaměti se drželi této víry tváří v tvář strašnému utrpení. Jejich víra a osud daly vzniknout mnoha velkolepým projektům pro lidstvo, vzniklým jak z božské inspirace, tak vytvořených člověkem. S jistou nadsázkou lze proto říci, že Židé stojí v samém středu věčného úsilí dát lidskému životu vznešený záměr. Tato kniha je nejen monumentální kronikou v čase (4 000 let) a prostoru (celý svět), ale syntézou i dramatem. Zároveň nám dává jakoby nahlédnout na odvrácenou stranu naší vlastní rozporuplné civilizace.

"Bárkiből hős lesz, akinek hős voltát egy értelmes - vagy akár épp oktalan - ember elég hosszú időn át és elég lelkesülten hirdeti", állítja Paul Johnson, aki életrajzi esszéinek összegyűjtésekor a lehető legtágabban értelmezte a hős fogalmát. A "Hősök"-ben nem definíciókat fogalmaz meg, hanem elemzéssel és példákkal, a történelmi kontextus figyelembevételével igyekszik megragadni a hősiesség mibenlétét, amely fölöttébb szubjektív fogalom és folyamatosan változik a történelem folyamán. A könyvben szereplő hősök és hősnők - mindannyian a nyugati világ alakjai - eklektikus társaságot alkotnak; egy részük vitathatatlanul kiérdemelte a címet, mások meglepő választásnak tűnhetnek. Johnson kedvtelve fest ugyanis képet egy-két saját hőséről is, "abban a meggyőződésben, hogy az efféle öntörvényűség a hősök tiszteletének természetes eleme. Csak ha feltesszük a kérdést, hogy mi magunk miként és miről ítéljük meg a hősiességet, kezdjük megérteni a dolog lényegét." Paul Johnson, a nálunk is jól ismert és elismert konzervatív történész legújabb magyarul megjelenő könyve élvezetes és informatív olvasmány.

Dějiny amerického národa v Johnsonově podání jsou o to dramatičtější, že se v nich anglický historik pokouší postihnout zápas o charakter a smysl americké kultury. Na rozdíl od dnešních revizionistů, kteří tvrdí, že Spojené státy jsou jen slepencem rasových a národnostních skupin bez společně sdílené kultury, nebo těch, kteří tvrdí, že Američané jsou pouze politickým národem, je autor přesvědčen o specifickém významu náboženských a kulturních angloamerických znaků, které se vyvíjely od příchodu prvních osadníků až po dnešní dny. Johnsonova kniha způsobila ve světě senzaci nejen proto, že nebere ohledy na politickou korektnost a bojuje s různými levicově liberálními mýty, ale také autorovým nesmlouvavým smyslem pro fakta a mimořádně dramatickou dikcí. Recenzenti se vesměs shodují v názoru, že tak otevřeně, přímočaře by ji žádný Američan nemohl napsat.