Paul Johnson

Dějiny Židů jsou svého druhu dějiny světa, ovšem viděné pod velmi neobvyklým úhlem, očima inteligentní a vzdělané oběti. Johnsonovi však jde ještě o víc: ukázat podstatu samé historie a křesťanské civilizace. Žádný národ netrval nikdy s větší neochvějností než Židé na tom, že dějiny mají účel a lidstvo osud. Od nepaměti se drželi této víry tváří v tvář strašnému utrpení. Jejich víra a osud daly vzniknout mnoha velkolepým projektům pro lidstvo, vzniklým jak z božské inspirace, tak vytvořených člověkem. S jistou nadsázkou lze proto říci, že Židé stojí v samém středu věčného úsilí dát lidskému životu vznešený záměr. Tato kniha je nejen monumentální kronikou v čase (4 000 let) a prostoru (celý svět), ale syntézou i dramatem. Zároveň nám dává jakoby nahlédnout na odvrácenou stranu naší vlastní rozporuplné civilizace.

Paul Johnson egy újabb impozáns és olvasmányos munkával jelentkezik a magyar olvasóközönség számára. Az amerikai nép története az Egyesült Államok történetének letehetetlen és izgalmas elbeszélése - egyben enciklopédikus kézikönyv is - a kezdetektől egészen Bill Clintonig. Minden benne van, amit tudni érdemes, sok meglepő és váratlan összefüggés, tény is az olvasók elé tárul, mindig olvasmányosan és nagyon egyedien tálalva, sohasem iskolásan. Külön erőssége a könyvnek a fő személyiségek plasztikus jellemrajza. Ha tudni akarjuk, kik is azok a puritánok, hogyan zajlott a Vadnyugat meghódítása, hogyan alakult ki a politikai berendezkedés, miért is tört ki a polgárháború, mit és miért csinált az Egyesült Államok a két világháborúban, mi is volt az a New Deal - csak el kell olvasni a megfelelő részeket. De még jobb egyben olvasni a könyvet, mint egy nagy regényt. Most, hogy az Egyesült Államok korszaka lezárulóban van a világtörténelemben, még nagyobb hangsúlyt kapnak az átfogó összefüggések, amelyek érzékletes felrajzolása Paul Johnson elbeszélésmódjának nagy erőssége.

Známý britský historik Paul Johnson svým nezaměnitelným způsobem, v němž se pojí odbornost s mistrovským vypravěčstvím, vtahuje čtenáře do barvité společnosti Athén pátého století před Kristem a na tomto historickém pozadí vykresluje výjimečné osudy myslitele, který je právem pokládán za "otce" západní filozofie. Prvního opravdového filozofa, jenž byl ochoten za obhajobu svých názorů zaplatit nejvyšší cenu, tedy vlastním životem. Sokrates je pro dějiny západního myšlení důležitý především tím, že se na rozdíl od svých předchůdců (tzv. předsokratiků) soustředil na záležitosti člověka a společnosti, v níž je mu dáno žít. Zajímal se nejen o otázky etiky, o lidskou duši, o ženy či homosexuály, ale také o každodenní život a správu obce, například vojenskou službu či občanská práva a povinnosti. Jak později prohlásil Cicero, právě Sokrates "snesl filozofii z nebe na zem". Přestože Sokrates sám nic nenapsal, prostřednictvím svých žáků položil základy dnešního evropského kritického myšlení. Nikoli náhodou bývá označován za člověka, jenž ani tak neusiloval o samotné vědění, jako spíše kladl otázky a otřásal tím, co jiní za vědění pokládají. Neboť právě zde začíná skutečná filozofie.

Acclaimed historian Paul Johnson s lively, succinct profile of Dwight D. Eisenhower explores his life and enduring legacy In the rousing style he s famous for, Paul Johnson offers a fascinating biography of Dwight D. Eisenhower, with particular focus on his years as a five-star general and his two terms as president of the United States. Johnson chronicles Ike s modest childhood in Kansas, his West Point education, and his swift rise through the military ranks, culminating in his appointment as Supreme Commander of the Allied forces during World War II. Johnson then paints a rich portrait of Eisenhower s presidency, many elements of which speak to American politics today: his ability to balance the budget, his mastery in managing an oppositional Congress, and his prescient warnings about the military-industrial complex. This brief yet satisfying portrait will appeal to biography lovers as well as enthusiasts of presidential and military history alike."

Od uznávaného historika a autora bestsellerů Paula Johnsona – „velmi čtivý a zábavný životopis“ (The Washington Post) jedné z nejvýznamnějších osobností v moderní evropské historii: Napoleona Bonaparta. Jen málokterý jednotlivec dokázal ovlivnit dějiny zásadněji než Napoleon Bonaparte. I když byl u moci jen po desetiletí a půl, jeho vliv nepřestal být patrný dodnes a mnoho lidí stále obdivuje jeho nezdolnou vůli. Jednou z hlavních tezí Johnsonovy knihy je, že Bonaparte nebyl ideolog, nýbrž oportunista, kterému se podařilo využít dějinné náhody Francouzské revoluce k tomu, aby se vyšvihl na vrchol moci. Poté rozpoutal v Evropě nejničivější války, jaké starý světadíl do té doby zažil. Vůbec poprvé hrály v obrovském růstu armád podstatnou roli masové odvody a v bitvách se střetávaly celé národy. Zrodil ze nový koncept totální války a vyrostly instituce jako tajná policie, rozsáhlá profesionální špionáž, vládní propagandistická mašinérie nebo předstírání údajně demokratických postupů, voleb a plebiscitů. Johnson čtenáře poutavým způsobem seznamuje i s mnoha fakty Napoleonova soukromého života, ať už jde o jeho rodinu, dvě manželky, milenky či vyhnanství a smrt na Svaté Heleně.

Když Dwight D. Eisenhower získal v roce 1952 nejvyšší počet hlasů v dějinách Spojených států, stal se prezidentem nejmocnější země světa, jež navíc vstupovala do desetiletí prudkého hospodářského rozmachu. Proslulý britský historik Paul Johnson nám v novém životopise velkého vojáka a státníka odhaluje základní zdroje jeho mimořádného úspěchu a srozumitelně přibližuje jeho vývoj od talentovaného štábního důstojníka přes pětihvězdičkového generála až k jedné z vůdčích osobností „amerického století“. Johnson vyzdvihuje jeho rozvahu, smysl pro humor a přirozené velitelské schopnosti. Provází nás jeho dětstvím v prostém prostředí Kansasu, léty studia v prestižním West Pointu a dlouhou cestou k nejvyšším vojenským postům. Jednoznačně odmítá názory některých jeho dřívějších kritiků, kteří ho obviňovali z lenosti a nedostatku vůdcovských schopností. Ukazuje ho jako člověka nedoceněné inteligence, energie a sebekázně. Podrobně se zabývá jeho působením v roli vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, v níž Eisenhower prokázal během nejhrozivějšího konfliktu světových dějin své výjimečné strategické přednosti. Johnson jej představuje jako rozeného vůdce, generála i prezidenta a současně vysvětluje příčiny jeho úspěchu, k nimž patřila jeho nezdolná pracovitost, schopnost vyjít s lidmi, umění spolupracovat s médii, nenápadná důslednost a nesmírná inteligence, kterou dovedně skrýval pod maskou „prostého vojáka“. Právě tyto přednosti jej podle Johnsona provedly nejobtížnějšími fázemi dvacátého století: druhou světovou a studenou válkou, obdobím boje za občanská práva a nelehkými lety mccarthismu.Řada Eisenhowerových myšlenek a postojů z doby jeho působení v Bílém domě, především jeho schopnost udržet vyrovnaný rozpočet, šikovné manévrování tváří v tvář opozičnímu kongresu a jeho obavy z přílišné moci vojensko-průmyslového komplexu, inspiruje i současnou politickou reprezentaci.

Opravené, 2. vydání Johnsonova díla DĚJINY 20. STOLETÍ je strhující příběh úděsného věku velkých technických vynálezů, ohromného bohatství i nekonečné bídy a teroru. Kniha vzbudila velký rozruch na Západě nejen proto, že je mistrně napsána, ale hlavně tím, jak nemilosrdně odhaluje pravdu všem levicovým intelektuálům tak nepohodlnou. Všude, kde se prosadil ideologický stát, vládne korupce myšlení, teror nebo útlak. Všude, kde stát zasahuje do tržního mechanismu, či se dokonce stává neosobním „majitelem“ hospodářství, vládnou úplatky, demoralizace a bída. Johnson si neklade žádné meze, jde-li o fakta. Rudá nit teroru se odvíjí v Africe, Asii i v Latinské Americe za nepřežitého potlesku západních intelektuálů. Podstatu zla však vidí autor v morálním relativismu, který po celá desetiletí bránil liberální demokracii, aby zvítězila. DĚJINY 20. STOLETÍ v mistrovském překladu Jana Čulíka jsou nepostradatelnou učebnicí moderní historiografie a politologie.

Paul Johnson má veliký dar: dokáže převyprávět příběhy legendárních osobností ve spojitosti s jejich dílem a dobou tak, že osloví široké spektrum čtenářů - od laické veřejnosti až po takzvané puncované odborníky. Nepočítám se k nim, protože nejsem mozartolog, jen někdo, kdo žije hudbou teoreticky i prakticky a považuje Amadea za zjev, jaký se vyskytne v dějinách kultury jen jednou ne za sto, ale za tisíc let. Přečetl jsem o Mozartovi hodně knih, ale ta Johnsonova vůbec není jen jejich pouhou recyklací, ale dílkem, které čtenáře vzrušuje, povzbuzuje, aby hledal, nalézal, ale hlavně poslouchal Amadeovu hudbu. Johnsonova Mozarta zkrátka a dobře přečtete jedním dechem a přinutí vás vracet se k Amadeovi a jeho hudbě jako k celoživotní vášni… Miloš Štědroň, skladatel, muzikolog, pedagog

Szókratészt minden idők egyik legnagyobb gondolkodójaként tartjuk számon. Pedig nem volt tudós, nem írt semmit, egész életében tanulni akart. Úgy tartotta, "a vizsgálódás nélküli élet nem emberhez méltó élet". Meg volt győződve, hogy az elképzelések tisztázása tudáshoz vezet, ami erényessé tesz, s így élhetünk jó életet, lehetünk boldogok. Vizsgálódásait Athén közterein, a város polgáraival beszélgetve végezte. Amint Cicero megállapította, "Szókratész volt az első, aki lehozta a filozófiát az égből: a városokban talált neki helyet, bevitte a házakba, és rákényszerítette, hogy az életet és az erkölcsöt, a jót és a rosszat vizsgálja". Szókratész életében vált Athén a hellén világ vezető hatalmává, s még élt akkor is, amikor imádott városa elvesztette józan ítélőképességét: a belső polgárháború és a külső ellenségek szétzilálták, demoralizálódott. Hogyan maradhat erkölcsös az ember ilyen kihívásokkal szembesülve? Mi a helyes és a helytelen? Van-e igazság, és hogyan lehetünk igazságosak? Szókratész úgy tartotta, jó embernek lenni, erényes életre törekedni nem afféle elvont eszme, hanem a mindennapi élet gyakorlati teendője. Hogy mit mondott, mit gondolt, azt nem az ő írásaiból tudjuk, hanem főként Platóntól, aki igyekezett minden gondolatát leírni - de később, amikor elkezdte kidolgozni a saját rendszerét, már nem lehet tudni, hogy Szókratészt idézi-e, vagy a saját gondolatait adja az ő szájába. Ez a Szókratész már inkább Platokratész, írja Paul Johnson, a nagyszerű kultúrtörténész, aki a megértés igazi szenvedélyével közelít Szókratészhoz: mi benne olyan elemi erejű, amitől gondolatai máig is hatnak? Johnson a görög gondolkodó szemléletét egyenesen Jézus Krisztuséhoz hasonlítja - s aztán kicsit visszakozik: Szókratész azért mégsem "a kereszténység előfutára". De halálának története mégis hasonló: Szókratészt ugyan nem kínozták meg, nem feszítették keresztre, ő maga itta meg a mérget, majd bizakodóan búcsúzott el barátaitól - örök példát mutatva, hogy az ember az elveiért, a becsülete megőrzéséért a halált is méltósággal vállalhatja.

Paul Johnson patří k nejznámějším a nejoblíbenějším historikům současnosti. V dalším z dlouhé řady poutavých a poučených životopisů pozoruhodných osobností minulosti se zaměřil na muže, jehož sám považuje za jednoho z nejodpornějších diktátorů v dějinách. Johnson je na rozdíl od Marxe přesvědčen, že historii netvoří masy, nýbrž úzké skupiny lidí a silní jednotlivci, jimž je třeba věnovat obzvláštní pozornost. Svůj stručný, ale vyčerpávající, a především čtivě podaný životopis Stalina adresuje všem zájemcům o dějiny, ale zejména mladé generaci, o níž předpokládá, že zná sice Hitlera, ale o sovětském generalissimovi toho mnoho neví. Mapuje Stalinovo dětství a mládí, sleduje jeho rychlou a strmou cestu do nejvyšších pater komunistické strany a podrobně rozebírá jeho posedlost mocí, za niž zaplatily životem miliony lidí. Jako široce vzdělaný historik čtenáře samozřejmě ohromí nejen detaily ze Stalinova života, ale hlavně zasazením všech významných událostí do historického kontextu a jejich zasvěceným popisem. „Dvacáté století zplodilo řadu zrůd, ale jednoznačně nejhorší byli Hitler, Mao Ce-tung a Stalin. První rozpoutal druhou světovou válku, v jejímž průběhu zahynuly miliony vojáků a civilistů, a osobně byl zodpovědný za vyvraždění šesti milionů Židů. Druhý nechal popravit a utýral hladem sedmdesát milionů svých spoluobčanů. Odhady počtu Stalinových obětí se dodnes dost výrazně liší, ale i velmi opatrní historici mluví minimálně o dvaceti milionech mrtvých. Stalin ovšem nebyl pouze masový vrah. Stal se zosobněním moderního tyrana, zakladatelem nové teorie totalitního státu a duchovním otcem řady zrůdných vynálezů, mimo jiné sítě nápravně-pracovních táborů, jež Solženicyn velmi podrobně a přesvědčivě popsal ve své knize Souostroví Gulag.“

Teprve v šedesátých letech minulého století pocítili Britové naplno ztrátu svého impéria. Anemické Společenství národů, které je mělo nahradit, bylo jen papírovou velmocí. Paradoxně se však Angličané koncem 20. století těšili z větší svobody, právní stability a životní úrovně než kdy dřív ve svých dějinách. Kdyby Británie nadále vládla světovému impériu, mohla by být tak bezproblémovou a stabilní zemí, v níž se příjemně žije? Johnson hledá v dějinách ostrovní říše především konstantu národních dějin a nachází ji už na samém počátku, kdy Angličané odmítají kontinentální imperiální nadvládu a postupně svůj stát rozvíjejí k čím dál větší hospodářské, politické a individuální svobodě. „Všude, kde je parlament, je kousek Anglie,“ všiml si Karel Čapek. Rozvojem civilizovaného impéria, námořního obchodu a nového průmyslu založili nakonec Angličané současný globální svět, jemuž dali společný jazyk, technologii a víru ve svobodný trh.