Kristin Dimitrova

Ráno hráče karet Dobré ráno, oči. Usmějte se. I ve snu ti babky prodávaly kořínky, a ani den není o nic jasnější. Kdo nutí holuba ve dvoře, aby zpíval, nebo se prostě jen snaží říct něco úplně jiného? Čas je nevlídný, protože chrání svou překrásnou mechaniku, ale na jeho kožichu je dostatek záhybů, ve kterých se člověk může ukrýt. Vařím kafe. Připravuju si stůl. Rozděluju si drobné mince na dříve a teď, abych věděl, v jaké měně se dnes vyplatím. Budu se družit s odrazy na jmenovkách. Ty se budou družit s odrazy mé tváře. A všechno bude skutečné, dokud stačí síly. V dálce slyším, jak se přehazují ozubená kolečka. Ze skuliny vyskočí karta. Pro tuhle kartu žiju.