Ivana Dobrakovová strana 2 z 2

Adele žije na periférii Bologne a má len osemnásť rokov, keď sa v jedno skoré ráno vyberie sama na zastávku autobusu, s prasknutou plodovou vodou a kontrakciami, aby sa dostala do pôrodnice. Dcéru chce dať na adopciu, lebo jej bývalý frajer Manu ju opustil a navyše sa ako drogový díler dostal do väzenia a ona chce pre svoje dieťa čosi lepšie než život na sídlisku Labriola, kde sa všetci rodia ako „Bolo-luza“. Tridsiatnici Dora a Fabio naopak patria do lepšej spoločnosti, majú krásny priestranný byt v historickom centre Bologne, ale po rokoch neúspešných pokusov o umelé oplodnenie sa ich manželstvo pre Dorinu posadnutosť dieťaťom rúca. No je tu ešte aj Zeno: Adelin tajomný sused, ktorý ju každý večer pozoruje zo svojho balkóna, a zároveň Dorin študent. Zeno vníma všetky jemné, neviditeľné hranice, ktoré oddeľujú mesto protagonistov od mesta vydedencov. A všetkých spája jedna a tá istá túžba - nájsť miesto, odkiaľ by sa im život mohol zdať aspoň na chvíľu dokonalý.

Náhodné úvahy sú zbierkou päťdesiatich dvoch rôznorodých fragmentov, čerpajúcich zo skúseností a poetiky, intuície a autobiografie. Názvy týchto krátkych textov vytvárajú pohyblivú mapu, ktorú si musí poskladať samotný čitateľ. Opis nespavosti plynulo prechádza k potrebe písať, tri bodky k zbabelosti, príťažlivosť amerického herca k autonómii umeleckého diela, trauma zo sťahovania k emancipácii žien. Snaha ísť do hĺbky, hľadať v podvedomí, napokon vedie k tomu, aby sme uvideli ženskú skúsenosť ako úžasný, ešte čiastočne neodhalený obraz. Náhodné úvahy idú ďalej než patriarchálna predstavivosť, rétorika emancipácie či spoločnosťou akceptované pocity. Elena Ferrante je autorkou Neapolskej ságy, ktorú tvorí štvorica románov Geniálna priateľka, Príbeh nového priezviska, Tí, čo odchádzajú - tí, čo zostávajú a Príbeh stratenej dcéry. Podľa románu Zraňujúca láska nakrútil Mario Martone rovnomenný film a jej nasledujúci román Dni opustenia sfilmoval Roberto Faenza. V zbierke listov, rozhovorov a krátkych textov s názvom Frantumaglia približuje svoje spisovateľské skúsenosti. Kniha pre deti Pláž v noci tematicky dopĺňa román Temná dcéra.

Dobrakovová píše s lehkostí o věcech neobyčejně těžkých a komplikovaných, ať už jsou to milenecké vztahy, nebo zvláštní rodinné vztahy a vazby či základní postoje k životu. V Matkách a kamioňácích popisuje pět rozdílných životních osudů mladých žen, jejich vztahy k mužům, dětem, vlastní sexualitě, k tělu a ke svému okolí, přičemž jejich hlediska a názory na různé životní zkušenosti se liší a jsou z velké části ovlivněny jejich minulostí. Všechny mají určující a někdy problematický vztah s matkou. Tři novely se odehrávájí v Bratislavě, další dvě v italském Turíně, volně na sebe navazují tématem nemoci a traumat. Jedna z novel pojednává o závislosti na internetu a virtuálních vztazích, které někdy mohou působit zhoubně, jelikož člověk může lehce ztratit zábrany a kontakt s realitou. Všechny hrdinky se marně snaží začlenit do normálního života, zatímco se jim Dobrakovová píše způsobem, který jde daleko za obzor zkušeností běžného čtenáře. Příběhy překračují horizont každodenních starostí, protagonistky vedou rozhovory do prázdna a nicoty, způsobené ignorancí a lhostejností vnějšího světa. Čtenáře čeká opravdu mimořádný autentický zážitek. Cena Evropské unie za literaturu (2019)

Tento vizionársky a zdrvujúci román sa zrodil z príbehu, ktorý sa skutočne stal. Keď sa Angela rozhodne ísť na prekliaty ostrov, na ostrov-láger, ešte netuší, že tajomstvo pochované medzi sivými obrovskými budovami je horšie, než si dokáže predstaviť. A že je napokon na nej, aby toto tajomstvo vyhrabala a čelila mu. Nech to stojí, čo to stojí, pre dobro všetkých. Angela nerátala s tým, že na Lerose zažije dobrodružstvo svojho života. V roku 1992 sa Angela, mladá talianska bádateľka, vylodí na ostrove Leros. Spoločne s dobrovoľníkmi z každého kúta Európy, lekármi a zdravotníkmi na ostrove sa stará o desivé prípady, ktoré britská tlač označila za "hanebné tajomstvo Európy": ostrov-blázinec, kde svojho času diktátorský režim deportoval politických oponentov z celého Grécka a nútil ich spolunažívať s duševne chorými. Tí z nich, čo medzičasom neumreli, sú ešte stále tam, premenení na ľudské trosky. Angelu na ostrove privítajú znepokojivé, nepochopiteľné stopy. Kto je Basil, mních, a prečo je presvedčený, že vysoko v horách pochoval "to, čo ostalo z Boha"? A kto v skutočnosti je tajomná, tvrdohlavá Lina, dobrovoľníčka, ktorá akoby mala k ostrovu vzťah odjakživa? Každé tajomstvo nájde svoju odpoveď v pokladnici príbehov zabudnutých, porazených ľudí, vylúčených z dejín, "v archíve duší", v ktorom práve čítaním ožijú príbehy tragickej a neúprosnej krásy, básnika Stefanosa, dievčaťa Teresy a chlapca s kameňom v ústach.

Toxoplasma gondii je parazit, který zvolna a velmi nenápadně mění povahu svého hostitele. Zpomaluje jeho reakce, posouvá jeho vnímání, působí, že se chová vyšinutě, vlastně proti svým zájmům. Mladé hrdinky próz Ivany Dobrakovové jako by byly toxoplazmózou nakaženy. Jsou citlivé a nadmíru zranitelné. Životní události, které prožívají soužití s vysněným mužem, těhotenství, mateřství , jim nepřinášejí očekávané ukotvení, ale dezorientují je a ničí. Dráždivost autorčina přístupu spočívá v tom, že tuto nemocnou skutečnost staví před čtenáře jako výchozí a normální. A protože k tomu používá jazyk deformovaný toxo gramatikou, daří se jí vytvářet komplexní toxo fikci, jejíž spodní proudy vás vtáhnou až do temné říše pudů.

„Neked nincsenek barátaid? te soha nem jársz el? kérdezte Blanka Luigit néhány hónap együttélés után, Luigi mindig félholtan jön haza a munkából, mindig nyolc után, Luigi minden este a tévé előtt ül, és a kopasz seggek stemplizését nézi, a melleket, amelyek kiugranak a fűzőből, a fiatal ribancokat, Luigit ez csöppet sem izgatja, Luigi meg sem mozdul, ugyanolyan közönnyel néz egy dokumentumfilmet Churchillről, a koncentrációs táborokról, Omaha Beachről és a normandiai partraszállásról, Luigi nem látja sem a tévét, sem Blankát, végképp semmit, Luigi elalszik, megrándul, átrakja a csatornát, ismét elalszik, behoz egy stampedli vodkát a konyhából, elalszik, mielőtt meginná, Blanka ott ül Luigi mellett a heverőn, nézi a programot, igyekszik odafigyelni, hogy megértse, de ha valami felkelti az érdeklődését, Luigi felébred, és megint csatornát vált.” (György Norbert fordítása)