Leonid Ivanovič Dobyčin

Dílo Leonida Ivanoviče Dobyčina (18941936?) je v posledních letech (znovu)objevováno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Za života autor vydal pouze tři útlé knihy: povídkové soubory Setkání s Liz (1927), Portrét (1931) a román Město En (1935). Nepřijímal většinové vzorce chování a v realitě carského Ruska i Sovětského svazu nacházel množství groteskních rysů, demaskujících oficiální ideologii. Když pracoval na své poslední knize, potýkal se již s nepřízní sovětské moci; na schůzi leningradského Svazu spisovatelů v roce 1936 byl obviněn z formalismu a naturalismu. Poté zmizel, pravděpodobně spáchal sebevraždu. Přítomný svazek je první knižní výbor, který jeho tvorbu představuje v češtině. Přináší všechny Dobyčinovy podstatné texty, včetně těch, jež mohly být uveřejněny až dlouho po jeho odchodu z tohoto světa. Prózy vynikají jedinečným stylem, který není snadné uchopit a který v mnohém předjímá postupy rozvíjené v literatuře až později. Má blízko k principům montáže a filmu, lze v něm vidět i příbuznost s poetikou absurdity. Zároveň Dobyčin navazoval na barvitou linii rytmizované, lyrizované prózy, kterou v ruské moderně představovaly experimenty i u nás dobře známých autorů, jako je A. Bělyj, I. Babel, B. Pasternak, J. Zamjatin či V. Šklovskij. Styčné body je ale možné oprávněně nacházet i s dílem Gogolovým a Čechovovým. A také s tvorbou R. Walsera. Obsáhlý výbor z Edice RR chce dluh vůči tomuto výjimečnému autorovi vyrovnat i v českém prostředí. Vybrané prózy provázejí komentáře a doslov editorky Hany Kosákové.