Pavla Doležalová

U názvu své knihy francouzský filozof, spisovatel a odborník na středověkou arabskou a židovskou filozofii Rémi Brague zdůrazňuje, že nelze psát o "křesťanském Bohu". Vychází ze zdánlivé samozřejmosti, že Bůh sám o sobě je stejný pro všechny. Usiluje o popis toho, jaký obraz si o něm vytváří určité náboženství, v tomto případě křesťanství, a nabízí i srovnání s židovstvím a islámem. Nechce příliš teoretizovat, naopak věcným, srozumitelným a odlehčeným jazykem uvádí na pravou míru zažité omyly a nově popisuje staré věci: například že Bůh je jeden, ale ne tím nejjednodušším způsobem, že je otec, ale není mužského rodu. Je to teologicky objevná kniha ne o Bohu samém, ale o tom, jak jej vidí křesťané.

Ve své dnes již klasické studii se francouzský filozof Michel de Certeau zabývá vztahem mezi dějinami a psaním. Upozorňuje, že již pojem historiografie, tedy česky dějepisectví, je vnitřně protikladný, protože spojuje skutečnost a její vylíčení. Západní historiografie se již více než čtyři sta let vyznačuje ostrým předělem mezi minulostí a současností. Minulost se stala tématem, které se vymezí, uspořádá a protřídí z pohledu dneška, takže dějepisec vlastně píše dějiny v obou smyslech slova. Michel de Certeau ve svém originálním textu odmítajícím chronologický postup charakterizuje, jaké kroky k tomu vedou - vytvoření předmětu popisu, domněle lineární časové uspořádání, umělé dělení na jednotlivé epochy a zrežírování příběhu..

„Co si dnes skutečně představujeme pod slovem člověk, které tak často používáme? O kom to mluvíme, když hájíme lidská práva nebo když pěstujeme humanitní vědy? Na tuto otázku nejen že nemáme žádnou jednoznačnou odpověď, ale nevíme ani, jakým směrem a jakými postupy bychom se ji měli vydat hledat.“ Těmito slovy, které mají záměrně upomenout na svatého Augustina a jeho rozlišování lidské a boží obce, začíná významný současný francouzský historik a ..lozof, spoluzakladatel revue Commentaire a profesor na École des hautes études en sciences sociales, svou významnou knihu, v níž rozebírá tradice moderního liberálního a antiliberálního myšlení. Autora zajímá, jak se od 17. století proměňovaly koncepty, které stály v podloží moderny a které tudíž určují náš dnešní politický a kulturní život.

Sociologie modernity jsou výsledkem dvou procesů, jednak úsilí vytvořit všeobecné reprezentace reality, které by mohly napomoci k jejímu uchopení, a také bezprostředního poznání každého člověka, že se modely sociologie rozcházejí s měnící se realitou mode