Vratislav Doubek

Kniha se zabývá zrodem českých politických elit v průběhu 19. století a jejich vymezováním vůči rozvíjejícímu se slovanskému světu v čele s Ruskem. Chápání ruské otázky bylo klíčovým faktorem při formování moderní české politiky. Obraz Ruska, z nejrůznějších příčin dobově velice blízké a inspirativní veličiny, si Češi vytvářeli po desítiletí. Ať si to jejich představitelé uvědomovali či nikoli, diskuse o vztahu k východní mocnosti a tamní společnosti dávala vyniknout specificky českým zájmům a cílům. Poznání tehdejších snah, nejistot a nadějí, stejně jako víry a odvahy ke hledání optimálních cest může být poučné i dnes.

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.

Kniha přistupuje svébytným způsobem k problematice moderního vystěhovalectví 19. a raného 20. století. Přibližuje v obecné rovině jeho podstatu, příčiny a orientaci jednotlivých proudů, vnitrostátní migraci, silný zaoceánský proud či alternativní směrování utečenců, zejména na východ do oblasti carské říše. Autor však sleduje problematiku vystěhovalectví vlastně zprostředkovaně, jako téma širší společenské, zejména politické diskuse. Jednotlivé kapitoly práce se tak soustřeďují nikoli na analýzu vystěhovalectví jako takového, ale na proměny vztahu české společnosti a politiky k jednotlivým projevům dobové migrace a emigrace, osídleneckým projektům, politickému exilu, krajanům a krajanským komunitám. Přibližuje různé dobové ohlasy, které vystěhovalectví vyvolávalo, představy jeho využití v zájmu expanzivní síly české ekonomiky či naopak úsilí o zmírnění dopadů odchodu desetitisíců v obavách z národní slabosti. Jakkoli byla v posledních letech věnována problematice vystěhovalectví řada titulů, předkládaný text na zkoumání této problematiky nejen vhodně navazuje, ale rozšiřuje ji novým směrem.

Vídeňské vzpomínky Bedřicha Hlaváče byly psány jako vědomý pokus o rekonstrukci historické paměti společnosti. Hlaváč, dlouholetý vídeňský zpravodaj z dob císařského Rakouska, se snažil touto cestou připomenout mladému republikánskému Československu jeho někdejší kořeny, zrekonstruovat pro mladší generace lesk zlata i pozlátka císařské metropole. Málokdo z Čechů jeho generace znal Vídeň tak dobře ve všech patrech a úrovních společenského, politického, hospodářského i kulturního života jako tento muž širokých zájmů, a právě tak širokých konexí. Více než dvacet let odtud působil jako parlamentní a politický zpravodaj Masarykových listů Čas a Naše doba, spolupracoval s dalšími pražskými i vídeňskými redakcemi a politiky, zprostředkovával jejich kontakty s vlivnými kruhy metropole. Bedřich Hlaváč byl důležitým prostředníkem mezi svébytnými světy rakouského a českého, říšského a zemského centra dění počátku 20. století a jako takový se stal svědkem a komentátorem, propagátorem i kritikem doby, jejíž obraz záhy a snad až příliš výrazně překryla nová epocha. Vedle cenného historického svědectví zachyceného v Hlaváčových pamětech přibližuje editor knihy formou životopisné studie též samu osobnost a život autora i jeho rodiny, stojící na pomezí česko-židovské komunity a sdílející její tehdejší nelehké osudy.

Kniha se zabývá zrodem českých politických elit v průběhu 19. století a jejich vymezováním vůči rozvíjejícímu se slovanskému světu v čele s Ruskem. Chápání ruské otázky bylo klíčovým faktorem při formování moderní české politiky. Obraz Ruska, z nejrůznějších příčin dobově velice blízké a inspirativní veličiny, si Češi vytvářeli po desítiletí. Ať si to jejich představitelé uvědomovali či nikoli, diskuse o vztahu k východní mocnosti a tamní společnosti dávala vyniknout specificky českým zájmům a cílům. Poznání tehdejších snah, nejistot a nadějí, stejně jako víry a odvahy ke hledání optimálních cest může být poučné i dnes.

Kniha představuje v šesti samostatných kapitolách vývoj parlamentních institucí na území českých zemí ve 20. století. Dynamika historických procesů, které česká společnost prodělávala v minulém století, se nezbytně odrážela rovněž v pojímání a roli parlamentních orgánů. Historici a politologové se v jednotlivých příspěvcích knihy proto soustředili zejména na nestandardní a problémové aspekty vývoje české a československé zastupitelské demokracie ve fázích, kdy se ocitala pod tlakem politických událostí. Po obecném shrnutí předpokladů republikánského parlamentarismu, které si česká politika nesla jako dědictví monarchistické éry z doby před rokem 1918 (V. Doubek: Předpoklady československého parlamentarismu), následuje kapitola věnovaná budování československého státu a parlamentního systému ve 20. letech, a to z pohledu problematizované pozice sociálně demokratické strany (M. Polášek: Parlament jako katalyzátor přerodu antisystémové strany ve stranu systémovou: případ ČSDSD); na pozadí krizového období třicátých let rozvinul koncepci své kapitoly M. Pehr, který se zamýšlí zejména nad sílícími alternativami parlamentního a stranického systému v soudobých představách stavovství a stavovského parlamentu (Návrhy české pravice na reformu československého parlamentu v době první republiky); týž autor se podjal kapitoly věnované parlamentarismu třetí republiky, tedy přechodového období, v němž byl rovněž parlamentní život výrazně ovlivněn konfrontační atmosférou nadšení a skepse na cestě obecného politického vývoje od jedné totality k druhé (Československý parlament po druhé světové válce); období zakonzervovaného systému socialistického Československa v knize reprezentuje kapitola věnovaná jeho dílčí a dočasné destrukci, tedy období sklonku 60. let s důrazem autora (J. Hoppe) na aktivity parlamentu a poslanců v době Pražského jara (Pražské jaro 1968 v parlamentu); závěrečná kapitola J. Bureše je koncipována jako analýza poněkud absurdního fungování komunistického parlamentu v rané fázi obnovující se československé demokracie let 1989-1990 (Československý parlament v roce 1989). Tato kolektivní monografie přináší nesporně zajímavý a podstatný příspěvek k dosud ne dosti zpracované tematice rozvoje českého parlamentarismu, a to nestandardní formou problémových analýz.