Miroslav Drozd

Drozdova novela, napsaná v době začínající normalizace a dostupná pouze jako samizdat, patří k vrcholům onoho typu prózy, který by se dal nazvat sebezáchovným. Smyslem pro detail, psychologickou drobnokresbou, schopností jemného odstínění drobných nuancí a pomalého pronikání pod povrch zdánlivě nepodstatných věcí působí tento text jako malý zázrak. Autor dává příležitost nahlédnout do spletitosti a nejednoznačnosti nejen mezilidských vztahů, ale světa obecně. Mimořádná schopnost sarrautovského soustředění na obtíže komunikace a proustovsky odideologizované zacházení s pamětí řadí Drozdovu knihu "Dvě sestry" do kontextu evropské literatury a propůjčuje jí nadčasovou platnost.

Svazek reportáží světoznámého britského historika, politologa a publicisty představuje jedinečné zachycení převratných událostí roku 1989, tak jak postupně zasáhly čtyři středoevropské komunistické režimy včetně tehdejšího Československa. Autor se přitom soustřeďuje na klíčové události daného historického okamžiku v podobě červnových voleb v Polsku a pohřbu Imreho Nagye v Maďarsku a listopadového pádu berlínské zdi a sametové revoluce v Československu, jimž byl osobně přítomen, a se svou charakteristickou erudicí, osobní angažovaností i jemným humorem podává nezapomenutelné svědectví o revoluční proměně, jež definitivně změnila tvář střední a východní Evropy. Třetí vydání knihy vyšlo u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce s novým autorovým doslovem esejem, v němž rozebírá stav střední Evropy tři desetiletí po pádu komunismu a zamýšlí se nad příčinami rozdělení společnosti a krize důvěry v liberální demokracii.