Gilbert Durand

Who really rules our future?  When Silicon Valley says it is ‘moving fast and breaking things’, the world interprets the chaos as a necessary cost of innovation. Gil Durán reveals something far more sinister: a decades-long campaign to replace elected governments with corporate rule. Drawing on insider political experience and new investigations, Durán traces this ideology from its philosophical roots in The Sovereign Individual by James Dale Davidson and Lord William Rees-Mogg. He introduces its modern apostles – Peter Thiel, Marc Andreessen, Balaji Srinivasan and Elon Musk – and shows how the promise of technological liberation has transformed into a global movement for digital feudalism, powered by cryptocurrency, artificial intelligence and the algorithmic propaganda of social media. The Nerd Reich explains the origins, strategies and ambitions of Silicon Valley’s war on democracy for the first time. From San Francisco’s manipulated elections and secret billionaire projects to the corridors of Downing Street and the White House, Durán exposes how the world’s richest men are building a new political order

Gilbert Durand, Bachelardův žák, koncipoval své Antropologické struktury imaginárna jako antropologické rozšíření výzkumů započatých v Psychoanalýze ohně. Jeho kniha chce být jakousi zahradou obrazů, uspořádanou na způsob Linného botaniky, inventářem uspořádaným okolo několika hlavních strukturálních schémat. Tento postup však dovádí čtenáře mnohem hlouběji: ústí do celkové teorie, jež vyvrací klasické pojetí obrazu, jaké rozvíjel Sartre, a překračuje teze Lacroze, Barthese a Malrieuho jež všechny redukují imaginárno a podřizují jeho pošetilost nějaké formě rozumu. Svým zkoumáním toho, jak imaginárno funguje, nás Gilbert Durand staví do srdce polemik vyvolaných strukturalismem, který nahrazuje časové procesy klasického diskurzivního vysvětlení explikativními procesy prostorovými, topologickými. Zatímco je však možné kritizovat strukturalismus Léviho-Strausse či Greimase pro jeho formalismus, struktury imaginárna, jež jsou z definice figurativní, nás vedou k tomu, abychom o struktuře uvažovali v termínech jejího dynamického obsahu.

V této průkopnické studii Durand nejprve shrnuje různé přístupy k symbolu ve 20. století, a poté zkoumáním čtyř úrovní symbolična: úrovně biologické, společenské, obecně lidské a konečně výsostně teofanické, jež obnovuje "rovnováhu kosmu", vypracovává novou antropologii imaginárna, která by byla osvobozená od ikonoklastických tendencí západní kultury a uvědomovala si, že nejhlubším darem symbolické funkce je jeho podpora života vůči biologické smrti a z ní plynoucích neurotických stavů vedoucích k šílenství.