Dana Dvořáčková-Malá

Cisterciácký řád působí v českých zemích od poloviny 12. století až do dnešních dní. Je to dlouhé období, které nepřekvapí velkou pestrostí témat, jež se všem nabízejí. Všem, kteří chtějí byť jen nějaký čas kráčet ve stopách bílých mnichů, číst knihy, které oni také četli, i ty, které oni sami napsali.

Kniha o panovnickém dvoře přemyslovských knížat a králů nabízí rozsáhlý pohled na život dvorské společnosti, kterému se domácí historiografie zatím komplexně nevěnovala. Zachycuje jak život každodenní, tak slavnostní, rozebírá příchod a rozkvět dvorské-rytířské kultury, včetně poutavých výpovědí literárních památek. To vše v širokém chronologickém záběru od desátého do počátku čtrnáctého století i v kontextu evropského vývoje. Souvisle s tím autoři zachytili řadu kariérních osudů, vývoj jednotlivých úřadů, nebo informace o služebných postech, jejich náplni či významu. Obsáhle se rovněž věnují postavení žen a dětí na dvoře a v dvorské domácnosti. Nechybí ani pojednání o ideálu rytířství, módní turnajové zábavě, fenoménu dvorské lásky či výklad o možnostech a zvycích při cestování dvorské suity.

Kniha věnovaná královskému dvoru Václava II. přináší dosud nezpracované téma ze života předposledního přemyslovského panovníka. Život dvorské společnosti vrcholného středověku odhaluje ve třech stěžejních směrech. Nejprve ve smyslu identifikace členů dvora, ať už se jedná o královskou rodinu, světskou nobilitu, zástupce církve či sloužící. S tím souvisí i jejich postavení a činnost v okolí Václava II., např. v rolích dvorských hodnostářů, rádců, osobních služebníků, bavičů nebo literátů. Život ve smyslu všedních dní a slavností tvoří druhou linii představení dvora, kam vedle velkolepostí festivit patří zamyšlení nad materiálním zajištěním běžného chodu, postavením dětí na dvoře i v panovnické rodině, nebo pohled do ženského světa. Nedílně je v rámci každodennosti sledována módní dvorská-rytířská kultura, a to jak na poli literárním v podobě dvorských eposů či básní, tak její přímé uplatňování v praxi - nejčastěji formou oblíbených turnajů či přednesem literárních děl. Publikaci uzavírá ve třetí rovině zachycení dvora v prostorových souvislostech, tj. nejen v sídlech a na cestách, ale i ve smyslu pojetí soukromého či veřejného prostoru, domova panovníka a jeho nejbližších.

Kniha přináší barvitý pohled na dvorskou společnost, přičemž nabízí tři výkladové linie. Hlavní z nich sleduje přemyslovský dvůr od 10. do 14. století. V centru pozornosti stojí dvorská kultura a její každodenní či sváteční projevy a chvíle. Čtenář se seznámí se životem panovnické rodiny, s vývojem ideálu dvorného rytíře, s různými podobami turnaje a dvorské lásky. Kniha nepomíjí rovněž složení dvora od nejvyšších hodnostářů až po různé služebníky, hodnotí sídla, cestování, nebo péči o tělo a astrologii. Obsáhle představuje také význam dvorské literatury a mecenášství. Hlavní texty doplňují tematická výkladová okna, jež se zaměřují na vybrané stránky soudobého života. Sledovány jsou třeba pohledy na manželství či homosexualitu, doklady o možnostech stravy, lovu, nálezů hraček nebo soukromí členů panovnické rodiny. Třetí výkladová linka přináší dosud nepříliš doceňovaný aspekt historiografické literatury, a tím je přímé začlenění překladů jednotlivých pramenů. Čtenáři se tak v ucelené formě nabízí překlady kronikářských záznamů, listin i literární tvorby v podobě lyrických veršů nebo částí epických příběhů. Řada pramenných záznamů je přitom v českém překladu zveřejněna vůbec poprvé.

Předkládaná publikace se věnuje přehledu bádání na téma dvorské společnosti, předně panovnického dvora v českém středověku. Soustředí se na počáteční podchycení rozvoje dnes již etablovaného dvorského výzkumu, kdy si klade na úvod otázky, proč docházelo k někdy až cílenému upozaďování panovnického prostředí jako centra monarchie. Kniha tak i proto na jedné straně přináší historiografický přehled klíčových prací, včetně zhodnocení metodických cest a na straně druhé hodnotí možnosti i limity jednotlivých badatelských přístupů. Vynechány nejsou ani nejvýraznější zahraniční výzkumy, které české prostředí zásadně ovlivnily, stejně jako aktuální, současné mezioborové přístupy. V oblastech dvorského bádání se jednalo zejména o podněty historické antropologie, sociologie, jazykovědních disciplín či dějin a konceptů starší literatury z českých zemí.

Epos Vilém ze země Slovanů (Wilhelm von Wenden) vznikl v okruhu dvora předposledního přemyslovského krále Václava II., jemuž je i věnován. Původ autora Oldřicha z Etzenbachu (Ulricha von Etzenbach) je nejasný, ve svém díle tvrdí, že pochází ze země lva, což by mohla být některá ze zemí pod vládou přemyslovských králů. Dílo je dnes téměř (zcela) zapomenutou literaturou i historickým pramenem. Hrdinský příběh sepsaný ve staré němčině čítá celkem 8358 veršů.

Kolektivní monografie vychází u příležitosti desetiletého výročí činnosti Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku v Historickém ústavu AV ČR (2013–2023). V součinnosti předních domácích historiček a historiků představuje dvorský výzkum v českých zemích ve více než třech dekádách intenzivního bádání (1989–2022). Autoři mapují období od raného středověku po 18. století, jinak řečeno až na práh osvícenství. Publikace je rozdělena do tří hlavních kapitol (Prameny a metodika, Prostor a čas a Lidé a území), v nichž jsou předestřeny historiografické výsledky a metodologické problémy dvorského bádání (např. v otázkách výpovědi pramenů, ceremoniálních aktů, rezidenčních sídel či role aristokracie, rodin i rodů nebo výchovy a kléru).