Ivan Dvořák

Nezáleží, jestli má vaše zahrada 20, 200 nebo 2000 čtverečných metrů. Zásadní je, kolik péče ji s ohledem na očekávání věnujete. To vám vzkazuje zkušený odborník Ing. Ivan Dvořák, který pravidelně přispívá do časopisu Zahrádkář. Díky více než čtyřicetileté praxi se své poznatky rozhodl shrnout do dvou dílů knihy Jedlé zahrady a zahrádky. První díl se věnuje výhradně zelenině. 350 stran textu, více než 250 fotografií a užitečné informace na celý zahrádkářský rok! Ivan Dvořák zúročuje roky vlastní pěstební činnosti i případy, s nimiž se setkal během svých přednášek a poradenství na výstavách, veletrzích a také na ústředí Českého zahrádkářského svazu. Jednoduše a pochopitelně v knize Jedlé zahrady a zahrádky 1 vysvětluje základy výsadby či výsevu a péče, plánování výnosů, ochrany před škůdci nebo rozmary počasí. Svérázným jazykem popisuje časté chyby nebo úskalí vedoucí k očekávané sklizni. Větší prostor však dostávají jeho doporučení vyzkoušená v letité praxi. Seznámíte se s obvyklými druhy, které mají úspěch na zeleninových políčkách (ve druhém dílu i v ovocných sadech). Pozornost ale zaměřuje i na relativně nové druhy vhodné díky bohaté úrodě i na menší zahrádky. Ing. Dvořák se věnuje také minimalistickým konceptům zahrádek, vhodných pro města nebo pro začínající zahrádkáře. Odborným partnerem publikace je časopis Zahrádkář a Český zahrádkářský svaz.

Jak vzkřísit starý, nebo založit nový ovocný sad v době klimatické změny? Osvědčený manuál pěstování a uchovávání ovocných plodů a bylin. Průvodce zahrádkáře podle velikosti pozemku s důrazem na prospěšnost pěstební činnosti. Jak na první kroky k potravinové soběstačnosti, regeneraci krajiny i posílení komunit prozradí dvoudílná kniha, kterou jsme připravili společně s časopisem Zahrádkář a Českým zahrádkářských svazem. Druhý díl věnoval Ivan Dvořák ovoci a bylinkám. 320 stran textu, více než 230 fotografií a užitečné informace na celý zahrádkářský rok! Kniha nabídne praktická a vyzkoušená řešení, návody a doporučení pro začínající zahrádkáře a zahrádkářky a také ty, kteří uvažují o proměně své zahrady z okrasné na výhradně potravinovou. Zároveň se bude věnovat fenoménu zahradničení a zahrádkářství v české kultuře a národní povaze. Zahrádky budou zkrátka pod drobnohledem. První díl knihy Jedlé zahrady a zahrádky 1 se věnuje výhradně zelenině. Odborným partnerem publikace je časopis Zahrádkář a Český zahrádkářský svaz.

Autor v knize působivě přibližuje osudy několika židovských rodin v poúnorovém Československu. Málo známé osudy českých „Židů, kteří přežili“ v průběhu 50. a 60. let ilustruje autor především na příběhu svého strýce, doktora Františka Klemense, a jeho rodiny. Absurdní atmosféra padesátých let, která z lékaře a anglického válečného letce učinila nejprve vězně, pak dělníka a nakonec emigranta do Izraele, ostře kontrastuje se vzpomínkami na drobné radosti a každodenní rodinnou pospolitost, kterou autor jako malý chlapec v blízkosti strýcovy rodiny prožíval. Knihu symbolicky zakončuje vzpomínka na rok 1969, kdy se autor jako mladý muž vypravil za strýcovou rodinou do Izraele. Prožitý půlrok bezstarostné svobody a radosti končí, když se vrací zpět přes hranice okupovaného a hermeticky uzavřeného Československa. Tato kniha vychází za podpory Nadace Židovské obce v Praze.

Do konce se nedohlédne je soubor pěti rozhovorů, které vedl Ivan Dvořák v letech 19892013 se svými židovskými příbuznými a známými. Pět pamětníků narozených na počátku dvacátého století začíná své vzpomínky v období před druhou světovou válkou. Většinou je prožívali jako příslušníci židovských asimilovaných rodin, kteří se mnoho neodlišovali od běžných Čechoslováků. S příchodem Hitlera a jeho zrůdného plánu na konečné řešení židovské otázky se jejich osudy dramaticky mění: transporty do Terezína a pak dále na východ Druhou část knihy tvoří vzpomínkový text Josefa Weinera Začalo to v Podskalí, ve kterém poutavě popisuje stejná hrůzná léta. Svědectví o holokaustu bylo napsáno mnoho, ale nikdy jich nebude dost. Aby se nezapomnělo. Nikdy!

Vzpomínky muže v pozadí, tak by se dala nejpřesněji nazvat knížka Ivana Dvořáka o koncertech a kulturních akcích, které pořádal v 70. a 80. letech pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Nohyb. V doslovu lékaře Radkina Honzáka najdeme dokonce termín „nepatetické memoáry“. Přesně vystihuje nenápadnou osobnost autora, jenž popisuje svůj každodenní únavný boj s úřední mocí socialistického Československa o možnost uspořádat koncert, připomenout fanouškům dílo Voskovce & Wericha & Ježka nebo jen sejít se večer s trampskými bardy Mikim a Wabim Ryvolovými. Svoji druhou, bytostně soukromou, válku vedl Ivan Dvořák také denně, a sice s vážným onemocněním.Spokojení a nadšení diváci obvykle uměli vytušit jen zlomek doslova nadlidského úsilí, které stálo za zorganizováním koncertu známých písničkářů ze Šafránu nebo Spirituál kvintetu, mladší zase již nikdy nepochopí, kolik naprosto nezodpovědných, zlých a většinou jen předem zbabělých lidí pomáhalo udržet v chodu komunistickou představu o kultuře.Ivan Dvořák dělal vše z pouhé lásky k muzice a jedinou odměnou mu přitom bývaly letmé pochvaly návštěvníků či hudebníků.