Marta Dzido

Povídková sbírka Marty Dzido v mnohém navazuje na předchozí soubor Jahodová sezóna (2021), ale i na oceňovanou prvotinu Slast (2018). Pozornost autorky se sice přesouvá k babímu létu života, ale ani tentokrát se nebojí otevírat mnohá společenská tabu. Hrdinky pečlivě vypointovaných povídek vyprávějí o stárnoucích tělech, traumatech a jizvách, které formují, kým v pokročilém věku jsme, o pevném přátelství, ženské sounáležitosti i osvobozujícím návratu k sobě samé. A všechny protagonistky spojuje jedno: dokážou si stát za svým a v různých životních etapách usilovat o sebeurčení. Jejich příběhy se splétají ve fascinující výpověď o ženské tělesnosti, paměti, emancipaci a svobodě.

Povídková sbírka Marty Dzido v mnohém navazuje na předchozí soubor Jahodová sezóna (2021), ale i na oceňovanou prvotinu Slast (2018). Pozornost autorky se sice přesouvá k babímu létu života, ale ani tentokrát se nebojí otevírat mnohá společenská tabu. Hrdinky pečlivě vypointovaných povídek vyprávějí o stárnoucích tělech, traumatech a jizvách, které formují, kým v pokročilém věku jsme, o pevném přátelství, ženské sounáležitosti i osvobozujícím návratu k sobě samé. A všechny protagonistky spojuje jedno: dokážou si stát za svým a v různých životních etapách usilovat o sebeurčení. Jejich příběhy se splétají ve fascinující výpověď o ženské tělesnosti, paměti, emancipaci a svobodě.

Devět povídek knihy Jahodová sezóna představuje devět podob lásky a touhy - dětské a pubertální, milenecké, kamarádské, lesbické, lásky k vlastnímu tělu i mateřské; vášnivé, plaché i neukojitelné. Ve snaze nalézt slova k pojmenování toho, o čem se nám většinou slov nedostává, ohledává Marta Dzido hranice jazyka, osvobozuje výrazy ženské sexuality a ukazuje jejich víceznačnost a emancipační potenciál. Hrdinky příběhů beze studu a pocitů viny čerpají radost z vlastní tělesnosti a otevírají tak otázku, jak přirozeně vyprávět o své intimitě.

Devět povídek knihy Jahodová sezóna představuje devět podob lásky a touhy - dětské a pubertální, milenecké, kamarádské, lesbické, lásky k vlastnímu tělu i mateřské; vášnivé, plaché i neukojitelné. Ve snaze nalézt slova k pojmenování toho, o čem se nám většinou slov nedostává, ohledává Marta Dzido hranice jazyka, osvobozuje výrazy ženské sexuality a ukazuje jejich víceznačnost a emancipační potenciál. Hrdinky příběhů beze studu a pocitů viny čerpají radost z vlastní tělesnosti a otevírají tak otázku, jak přirozeně vyprávět o své intimitě.

Ona a on, oba velmi mladí. Varšava. Léto. Rok tisíc devět set devadesát něco. Vzduch je hustý jako pudink a slova láska a touha splývají v jedno. Nejde o sex a prchavé potěšení, ale o nejistotu a očekávání. On po ní horečně touží, ona ho ráda škádlí Slast je milostná píseň o vášni a přitažlivosti tak silné, že překračuje hranice času i prostoru a vytváří své vlastní verze reality. Marta Dzido nepatetickým jazykem evokuje tělesnost i fyzický prožitek lásky způsobem, který nemá v českém kontextu obdoby.