Albert Einstein

Albert Einstein írásaiban, sokszor cédulákra írt feljegyzéseiben is termékeny, mély gondolkodású és tehetséges tollú szerző volt. Ez a gyűjtemény tematikusan rendezi a nagy tudós gondolatait, bölcs és szellemes megjegyzéseit. „Tudósként hiszem, hogy az értelem és a logikai elemzés szemszögéből nézve a természet tökéletes struktúra.” „Ha Isten teremtette a világot, akkor nagyon vigyázott, nehogy túl könnyen megérthessük.” „Azt nem tudom, mivel fogják vívni a harmadik világháborút, de azt tudom, hogy mivel fognak harcolni a negyedikben: kövekkel és botokkal.”

Korešpondencia medzi Albertom Einsteinom a Sigmundom Freudom z tridsiatych rokov 20.storočia rovnako ako ich ďalšie texty venované otázkam vojny a mieru nadobúdajú vo svetle aktuálnych udalostí až obludnú platnosť. Neschopnosť medzinárodných inštitúcií vynútiť si dodržiavanie pravidiel, priveľká moc sústredená do rúk narcistických osôb, úloha kultúry, či otázka prečo sa ľudstvo aj napriek tragickým skúsenostiam znovu a znovu uchyľuje k deštrukcii, to všetko sú témy, ktoré títo myslitelia zahrnuli do svojho jedinečného a nadčasového interdisciplinárneho skúmania. Kniha ponúka výber z korešpondencie dvoch veľkých osobností a ich ďalšie texty, v ktorých reagujú na spúšť, ktorú po sebe zanechala prvá svetová vojna, netušiac, že tá ďalšia a ešte ničivejšia ešte len prichádza. Albert Einstein sa na Sigmunda Freuda obracia s otázkou, či existuje spôsob, ako odvrátiť od ľudstva hrozbu vojny - s nádejou, že ju osvetlí z perspektívy jeho hlbokých znalostí ľudského pudového života. Freud sa k tejto otázke vracia aj v ďalších textoch a skúma sklamanie, ktoré vojna vyvolala, a zmenu postoja k smrti, ku ktorej nás – ako každá iná vojna – núti. Texty Sigmunda Freuda preložil Milan Krankus, texty Alberta Einsteina Júlia Sherwood

Kniha O speciální a obecné teorii relativity má v díle A. Einsteina zvláštní postavení jako jediná práce, v níž velký tvůrce vykládá podstatu svých teorií širokému okruhu čtenářů. Její první vydání v roce 1917 čerstvě zachytilo kulminaci Einsteinovy tvorby: speciální teorii relativity z roku 1905 a obecnou teorii relativity s klíčovým rokem 1915, kdy formuloval své rovnice gravitačního pole. Einstein se však ke knize vracel a doplňoval ji přílohami, které odrážejí jeho pohledy na pokrok relativistické fyziky. Brzy ji rozšířil o prosté odvození Lorentzovy transformace a o výklad čtyřrozměrného světa Minkowského, čímž se prohloubila matematická složka. Od roku 1920 patří ke knize obsáhlejší pojednání o experimentální prověrce teorie relativity, jež reaguje zejména na slavné Eddingtonovo pozorování z roku 1919. Dalším obohacením byl dodatek o struktuře prostoru ve velkém měřítku, kde Einstein komentuje Friedmannův teoretický objev rozpínání vesmíru a jej potvrzující Hubblovo pozorování rudého posuvu galaxií. Naposledy se ke svému dílu vrátil na sklonku života, když je v roce 1952 doplnil nejrozsáhlejší a filosoficky pronikavou přílohou o problému prostoru. Od samého počátku je kniha neustále překládána a publikována, dosud vyšla ve více než sto vydáních ve třiceti jazycích. Je pozoruhodné, že český překlad vyšel již v roce 1923 u nakladatele Fr. Borového v Praze. Závažnost českého vydání byla zvýšena tím, že mu geniální fyzik věnoval zvláštní předmluvu. Překlad pořídil Václav Štíbr s pozoruhodným porozuměním Einsteinovým myšlenkám. Jeho překlad má takové kvality, že umožňuje v podstatě nezměněné vydání. Einstein podal teorii relativity v impozantně sevřené a fyzikálně zdůvodněné formě. Dokázal od speciální teorie relativity vybudovat most k obecné, která je obdivována jako velkolepý doklad síly racionálního myšlení.

Na podzim roku 1922 se Albert Einstein vydal na skoro šestiměsíční cestu na Blízký, Střední a Dálný východ, během níž přednášel o teorii relativity v Číně, Japonsku či Palestině a nakonec ve Španělsku. Edice jeho cestovních postřehů zahrnuje i faksimile deníkových stránek a dokládá fyzikův zájem nejen o vědu, ale i o filozofii, umění a politické dění, zachycuje Einsteinova setkání s významnými osobnostmi, vědci či státníky i důležité události: audienci u španělského krále, inaugurační přednášku na místě budoucí Hebrejské univerzity v Jeruzalémě nebo zahradní slavnost u japonské císařovny. Zápisky jsou často velmi detailní, byť psané svérázným telegrafickým stylem. Proslulý fyzik si cestovní deník vedl pouze pro vlastní potřebu, díky tomu z něj však můžeme vyčíst mnohé o dosud neznámých, protikladných stránkách jeho osobnosti: Einstein cítí silný odpor k nacionalismu, ale pevně věří v národní charakter; sympatizuje s utlačovanými a stydí se za svoji účast na jejich vykořisťování, ale hlásí se k orientalismu; pociťuje rozpaky nad osudem některých domorodých národů, ale podporuje „osvícenou“ formu kolonialismu. Cesta na Východ se pro Einsteina však zároveň stala možností k introspekci jeho vlastní identity a jeho cestovní deníky dokazují, že rozpoznat sebe sama v Jiném a svou vlastní Jinakost v sobě nebylo vždy jednoduché ani pro tak mimořádnou osobnost, jakou Albert Einstein nepochybně byl.

Názory vedca a jedinečnej osobnosti na všedný ľudský život. Kniha je originálnou ručnou umeleckou knihárskou prácou.