Petr Elbel

Sigilla, arma, monetae: tři latinská slova, která svou zvukomalebnou úderností a zároveň lapidárností připomínají devízu šlechtického erbu, stejně jako precizně vyjadřují tři pilíře vědeckého díla moravského historika, a především sfragistika, heraldika a numismatika, s jehož badatelskou tvorbou se odborná i laická veřejnost setkává již po několik desítek let. Řeč je o profesoru Tomáši Krejčíkovi, který v letošním roce oslavil významné životní jubileum. Této příležitosti se rozhodli jeho přátelé, kolegové a žáci využít k sestavení sborníku studií, kterým chtějí vzdát hold jubilantovi samotnému a současně i jeho dílu. Mezi autory jsou oslavencovi vrstevníci a dlouhodobí spolupracovníci z prostředí univerzit, muzeí a archivů, stejně jako jeho žáci a žáci jeho žáků. Celkem dvaadvacet příspěvků je rozděleno do pěti tematických bloků, které se zabývají sfragistikou, středověkou heraldikou, novověkou heraldikou, vexilologií a symbolikou, numismatikou a nakonec také šlechtickou genealogií, nobilitacemi a sociálním vzestupem.

Monografie vznikla jako doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě, jejímž cílem bylo představit tisícileté dějiny vztahů mezi Moravou a Svatým stolcem od 9. až po přelom 18. a 19. století, a to prostřednictvím písemností uložených v moravských archivech a knihovnách. Kniha je rozdělena na dvě části, z nichž první obsahuje odborné studie chronologicky a strukturálně mapující různé aspekty vzájemných vztahů mezi Moravou a papežstvím, zatímco druhá přináší katalogová hesla věnovaná jednotlivým vystaveným exponátům.

Monografie se obrací k doposud opomíjenému fenoménu dějin husitských válek – dohodám o příměří mezi válečnými stranami. Zaměřuje se na jižní Moravu, kde se zachoval zajímavý korpus těchto dohod z let 1427–1433. Pozornost je nejprve věnována listinnému formuláři dohod, které jsou následně zasazeny do širšího kontextu dějin husitství nejen v regionu. Rozbor dohod o příměří v souhrnu obohacuje poznání politických dějin husitské epochy, přináší řadu poznatků k dějinám každodennosti a prohlubuje znalost topografie a prosopografie husitské jižní Moravy. Součástí knihy je edice zkoumaných písemností, přehledná tabulka, mapa i obrazová příloha.

Výstava „Z Trevisa do Brtnice“ přibližuje osudy italského šlechtického rodu Collaltů od 10. století, kdy se jeho nejstarší předkové stali hrabaty z Trevisa, přes vrcholný a pozdní středověk, v němž se těžiště rodové moci přesunulo na venkovská panství Collalto a San Salvatore v oblasti středního toku Piavy, až po raný novověk, kdy se Collaltové uplatnili jako kondotiéři na bojištích celé Evropy. Slavnému habsburskému generálu Rambaldovi XIII. Collalto se roku 1623 podařilo získat zkonfiskované panství Brtnice a založit zde moravskou větev rodu. Výstava i její katalog prezentují rodové dějiny prostřednictvím dobových písemností: listin, notářských instrumentů, rodokmenů i dalších archiválií, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a ve Státním okresním archivu v Rokycanech.

Rakouská republika je dnes poměrně malým státem. Až do roku 1918 však bylo Rakousko-Uhersko významnou velmocí. Rakouské archivy proto – díky své velikosti a historickému významu – patří k nejbohatším v Evropě. Kolektivní publikace představuje dějiny a současnost rakouského archivnictví nejprve ve stručném přehledu, a pak detailně na příkladu 16 institucí: všech čtyř oddělení Rakouského státního archivu, vybraných zemských, komunálních, univerzitních, církevních i soukromých archivů. Autory jednotlivých kapitol jsou současní nebo bývalí archiváři a archivářky příslušných archivů. Kniha je určena především pro studenty historie a archivnictví a profesionální historiky i archiváře ze všech nástupnických států Podunajské monarchie.

Dobová kronika stredovekého nemeckého kupca, ktorý sa na začiatku 15. storočia uchytil na dvore kráľa Žigmunda Luxemburského a niekoľko rokov strávil v Bratislave a na budínskom kráľovskom dvore. Svoje dobrodružstvá i stretnutia s významnými ľuďmi, kráľmi, kráľovnami, vojvodami a mnohými ďalšími, zaznamenal v unikátnom diele, ktoré zo stredovekej nemčiny preložila doc. Mária Papsonová a odbornú edíciu textu s komentármi ku kronike spracovali historici PhDr. Daniela Dvořáková a DrSc. Phdr. Peter Elbel, Ph.D. z Masarykovej univerzity v Brne. Eberhard Windecke sa narodil v kupeckej rodine v Mainzi okolo roku 1380. Aj on začal svoju kariéru ako kupec a to si vyžadovalo cesty po Európe. Windecke prežil niekoľko rokov v Erfurte, Prahe, Paríži, či Berlíne. V roku 1415 sa stretol v Nemecku s uhorským kráľom Žigmundom Luxemburským. A to zmenilo jeho život. Najskôr sprevádzal svojho nového pána na cestách po západnej Európe, neskôr s ním odišiel do Uhorského kráľovstva. Ukázal sa nielen ako schopný kupec, ale aj človek s literárnym nadaním a so záujmom o dianie okolo seba. Svoje zážitky a postrehy, ale aj klebety a správy, ku ktorým mal ako kráľov dvoran prístup, spojil do pozoruhodného diela, ktoré dnešnému čitateľovi ponúka autentický pohľad na život na kráľovskom dvore v prvej tretine 15. storočia. Windeckeho dielo ponúka bohatý zdroj informácií k životu spoločenských elít, ku každodennosti, mobilite, spôsobu myslenia, kultúre a hodnotám stredovekých ľudí a to cez optiku “Európana”, ktorý precestoval mnohé krajiny a napokon na veľa rokov zakotvil v Uhorskom kráľovstve. Stredoveké diela, ktoré majú priamy vzťah k územiu dnešného Slovenska a slovenským dejinám, sú veľmi vzácne a ojedinelé. Žiadne z nich nebolo napísané v slovenskom jazyku. Vznikali zväčša v latinčine a v 15. storočí už aj v niektorých národných jazykoch, predovšetkým v nemčine. Eberhard Windecke napísal svoje dielo v stredovekej nemčine, takže je viac-menej neprístupné aj takým čitateľom, ktorí ovládajú nemecký jazyk.