Mark Epstein

Před desetiletím tato průkopnická kniha spustila explozi zájmu o to, jak může východní spiritualita vylepšit západní psychologii. Od té doby světy buddhismu a psychoterapie vytvářejí revolučně nové pochopení, z čeho se skládá zdravý emocionální život. Ve svém bystrém úvodu k desátému výročí vydání Mark Epstein přemítá o této revoluci a zvažuje, jak se pravděpodobně bude vyvíjet v budoucnosti. Mark Epstein, M. D. je absolventem Harvard College a Harvard Medical School. Je rovněž autorem knih: Going to Pieces Without Falling Apart (Zhroutit se a nerozpadnout se přitom na kusy), Going on Being (Dál být?) a Open to Desire (Otevřený touze). Má psychiatrickou praxi v New York City, kde také žije.

Trauma nezažívá jen několik málo nešťastných lidí. Ve skutečnosti je jedním ze základních stavebních kamenů našeho života a v té či oné podobě ho zná každý z nás. Narození, stárnutí, nemoci, smrt, lítost, bolest, trápení a beznaděj jsou nevyhnutelné. Žít v blízkosti nepřejících, být odloučeni od těch, které milujeme, a nedostávat, po čem toužíme – to jsou nepříjemné skutečnosti našeho života, i samo bytí v tomto světě často přináší strast, protože se cítíme nevýznamní a pomíjiví. A nakonec i šťastné prožitky nesou závan nespokojenosti, protože nám nedokážou poskytnout trvalé blaho. Bez ohledu na to, jak naplňující jsou, nakonec zase pominou. Trauma patří neodmyslitelně k lidské existenci, můžeme si však vybrat, jak se k němu budeme vztahovat. Můžeme se mu snažit vyhýbat, nebo ho můžeme využívat jako zdroj životního rozvoje. Zatímco západní psychologie nás přesvědčuje, že trauma lze zvládnout, zbavit se ho tím, že nalezneme a pochopíme jeho příčinu, příznivci východních praktik často vidí v meditaci prostředek k povznesení nebo distancování se od nepříjemných a obtěžujících emocí. Oba přístupy jsou podle Epsteina chybné, protože neuvažují o traumatu jako o neoddělitelné součásti života, která však může sloužit jako živná půda dalšího růstu a pomáhat hlubšímu pochopení života. Epstein svůj výzkum začíná analýzou Buddhova života; sleduje, jak smrt jeho matky formovala Buddhův život a ovlivnila vývoj jeho učení. Buddhova duchovní pouť může být pojímána jako výraz utrpení spojeného s jeho dětským traumatem. Buddhův příběh je však pouze jedním z řady příkladů, které Epstein uvádí. Bohatě popisuje svoje vlastní zkušenosti, zážitky svých pacientů, průvodců a učitelů, se kterými se jako psychiatr a praktikující buddhista setkal. Vysvětluje, že trauma je univerzální zkušenost, která se neřídí lidskou logikou a nemusí nás nutně zničit, naopak v nás může probudit schopnost vztahovat se a být vnímavý vůči utrpení druhých. Trauma má velký transformační potenciál, může nás stejně jako Buddhu učinit lidštějšími, laskavějšími a moudřejšími.