Karel Fiala

Psal se rok 1905. V centru rakousko-uherské monarchie, ve Vídni, probíhala V. mezinárodní výstava automobilů. Právě zde se zrodila myšlenka uspořádat srovnávací jízdu Vídeň-Vratislav-Vídeň. Zatím se ale nevědělo kudy tato téměř 800 kilometrů dlouhá trasa přesně povede. O konečné podobě turistické jízdy Vídeň-Vratislav-Vídeň a mimo jiné i o detailech vrchařského závodu byli účastníci informováni teprve několik týdnů před jejím konáním. Inspektoři projeli celou trasu a s velkou pečlivostí zaznamenávali průjezdní časy a podmínky na tehdejších silnicích. Cestu přes Mikulov popsali jako kopcovitou, nicméně nepříliš strmou. Dále cesta na Olomouc pokračovala po dlouhých rovných úsecích s několika, blíže nespecifikovanými, kritickými úseky. Pod označením "Bergstraßenrennen" tedy volně přeloženo "závod na horské cestě" zařazují 6 kilometrů dlouhou silnici za Šternberkem, která nabízí uspokojivý sklon vozovky pro tento typ závodu. Termín jízdy v tomto úseku pak naplánovali na 18. května 1905. Dobový tisk tehdy informoval o náročnosti tratě stoupající po úbočí kopce za Šternberkem ve směru na Opavu. Strmý a obtížný profil tratě s pěticí ostrých zatáček žurnalisté srovnávali s průjezdem přes rakouský průsmyk Semmering, jenž již byl v té době významným motoristickým pojmem. Toho roku vznikla velmi silná tradice a ta úspěšně pokračuje přes všechna úskalí, války a problémy až do současnosti. Nezměnilo se na ní téměř nic. Stále platí slova, které otiskly Lidové noviny v roce 1930: "Opravdu ani romantický hrad ani malebná poloha nemohly zajistit Šternberku nikdy ani desítinu té slávy, toho překypujícího ruchu a intensivního života jako silnice do vrchu nad ním.". Kniha Fenomén Ecce Homo podrobně popisuje celou, více než 100 let dlouhou a velmi pestrou a bohatou historii jednoho z evropsky nejvýznamnějších motoristických podniků.

Starojaponská kronika Kodžiki (v doslovném překladu Záznamy dávných událostí) je vůbec nejstarším dochovaným dílem japonské prózy. Poprvé byla údajně zveřejněna roku 712, její obsah a snad i její zápis je ale patrně starší. Kronika líčí dějiny Japonska od stvoření světa a japonských ostrovů až po konec vlády císařovny Suiko (r. 628). Je pro ni příznačná snaha o skloubení autochthonní starojaponské mytologie s veškerými tehdy dostupnými historickými záznamy i jejich soudobou interpretací. Jejím smyslem bylo mimo jiné vytvořit či ověřit oficiální genealogii japonské císařské dynastie, která svůj původ odvozovala od bohyně slunce Ama Terasu. Měla také konkurovat čínským historickým análům i čínskému politickému vlivu, stejně jako šířícímu se buddhismu. Japonci pokládají nejstarší dochovaný rukopis kroniky Kodžiki za svůj národní poklad, jedná se však bezesporu i o jedno ze vzácných děl literatury světové. Kronika představuje jedinečný pramen pro poznání starojaponské mytologie, náboženských zvyklostí, způsobu života předbuddhistické společnosti a je samozřejmě rovněž nepostradatelným materiálem pro rekonstrukci skutečných raných japonských dějin. Mimoto v ní však nalezneme celou řadu starojaponských básní, patrně plodů staré ústní tradice.