Ondřej Fibich

Dva jihočeští patrioti doprovázejí čtenáře po cestách necestách líbezným Píseckem i tajemným Milevskem. Je to zároveň putování ke kořenům této krajiny. Pomocí pověstí si každý může oživit místa trvalá i zaniklá. Hrady a zámky, samoty i hrdá města, pole orná i válečná. Všude se setkáme se strašidelnými bytostmi, historickými postavami nebo jen s prostými lidmi, kteří prostě hledají své štěstí. Kniha vychází z folklorní sbírky O. Fibicha, do níž od roku 1974 přibylo již 3700 syžetů.

Šumavské pověsti, které jsou vám v této knize předloženy, jsou klíčem k životu našich předků. Vyprávění se totiž může tradovat po mnohé generace a nese v sobě určitou starobylost. Lidová slovesnost Šumavy se rozpadá na německé a české zdroje jazykové. Přirozeně se zdejší dva národy mezi sebou prolínaly v prostoru, potýkaly se a stýkaly, případně zakládaly rodiny. Vznikl tak rod Šumavanů. Šumavské pověsti odrážejí historický vývoj zdejšího osídlení, prolínání dávné mytologie s křesťanským náboženstvím, pověrečnost ve všedním životě i jakousi etickou nauku, jak se mají lidé k sobě navzájem chovat. Pověsti jsou rozděleny do deseti oddílů, k nimž jsou připojeny i krátká vysvětlení a nádherné ilustrace.

První oddíl je loučením se srdeční krajinou kolem jihočeské Radomyšle, kde žil a pracoval v nedobrovolném exilu před rokem 1989. Po čtyřiceti letech života mezi pozoruhodnými přáteli a inspirátory /Sudek, Seifert, Merth, Brodskij/ věnuje druhou část, zvanou Devět proroků, právě jim. Knížka je doprovázena autorovými fotografiemi kamerou obscurou.

Tato kniha je podobná divoké jízdě, při níž se potkáte se šumavskými světci, proroky, čarodějkami i zapomenutými příběhy. Průvodcem je bosonohý básník Ondřej z Hory. Má dobrosrdečnou duši farářovu a zároveň spiritualitu mystika, s níž umí probouzet zaniklá místa i spící duchy různých koutů Šumavy a odemykat klíčem mýtu její skrytou poetiku. A má i urputnost, s níž se pídí po zdejších tajemstvích, ať už jsou to prameny archivní či horských potoků. (V. Just) Jedině když investujete dlouhé týdny, měsíce i roky chozením v krajině (na rozdíl chození po krajině), potkáte zde nejen Lesní matku, onu dávnou zapomenutou Bohyni a múzu hor, ale tu a tam i člověka, který je ještě s touto krajinou srostlý. Člověka-samorosta, který vám začne vyprávět. Vyprávět legendy, které otevírají oči a spojují srdce se srdcem. (J. Bílý)