Lucie Filipová

Kniha Francouzi a Němci na cestě ke sblížení představuje první českou monografii, která přibližuje vývoj francouzsko-německých vztahů v letech 1950–2000 a jež je z velké části založena na původním výzkumu. Lucie Filipová nahlíží na toto téma v souladu s konceptem „dějin zdola“, který ukazuje, že k navázání dlouhodobé spolupráce mezi Francií a Německem přispěly nejen politické, hospodářské a kulturní elity, ale i zapojení několika milionů řadových občanů – zde konkrétně sledované na příkladu partnerství měst či menších obcí. Tato partnerství jsou ve francouzsko-německém případě specifická celkovým počtem (přes dva tisíce případů v roce 2000), rozmanitostí společných aktivit i mírovým potenciálem, který s nimi byl od počátku spojován a díky němuž plní nejen v Evropě nezpochybnitelnou modelovou roli. Kniha je určena jak zájemcům o vztahy dvou stěžejních aktérů současné evropské politiky, tak těm, kteří se zabývají zahraničními aktivitami obcí a měst. V mnoha ohledech může být inspirativní také pro interpretaci česko-německých vztahů.

Kniha představuje unikátní síť německých společenskovědních a humanitních ústavů v zahraničí, jak se utvářela a vyvíjela od osmdesátých let 19. století do poslední zásadní reformy v roce 2009. Předmětem zájmu je patnáct pracovišť působících v Evropě, USA nebo Asii, která provádějí výzkum především v oboru historie, ale i dějin umění, archeologie, ekonomie či orientalistiky. Analýza se soustředí jak na vývoj, publikační produkci a vůdčí osobnosti jednotlivých ústavů, tak na jejich kooperaci s vědci a institucemi hostitelských zemí. Badatelská pracoviště jsou zároveň sledována z perspektivy německé zahraniční kulturní politiky, v níž hrají sice nenápadnou, ale trvale velmi významnou roli.

Kniha představuje unikátní síť německých společenskovědních a humanitních ústavů v zahraničí, jak se utvářela a vyvíjela od osmdesátých let 19. století do poslední zásadní reformy v roce 2009. Předmětem zájmu je patnáct pracovišť působících v Evropě, USA nebo Asii, která provádějí výzkum především v oboru historie, ale i dějin umění, archeologie, ekonomie či orientalistiky. Analýza se soustředí jak na vývoj, publikační produkci a vůdčí osobnosti jednotlivých ústavů, tak na jejich kooperaci s vědci a institucemi hostitelských zemí. Badatelská pracoviště jsou zároveň sledována z perspektivy německé zahraniční kulturní politiky, v níž hrají sice nenápadnou, ale trvale velmi významnou roli.