Sylva Fischerová strana 2 z 2

Sestra duše — snad nejosobnější básnická sbírka Sylvy Fischerové. Verše, nad nimiž nás nemohou nenapadnout otázky: Co je osud? Jak křehká je duše člověka? Nakolik jsme skutečně sami sebou a kolik si toho v sobě neseme ze svých předků a z rodového dědictví? Verše s epickou linií, jejíž mrazivé detaily nás neopustí ještě dlouho po dočtení knihy.

Na povídkách Pasáže Sylvy Fischerové (1963) se mi líbí, jak se v nich to mnohé, co autorka ví a zná ze své práce odborné, ústrojně spojuje s tím, co je vlastní jen beletrii: s působivě zachyceným detailem a s přesným záznamem viděného či slyšeného. Naléhavost některých povídek (Dálov, Otcové) svědčí o tom, že musely být napsány, že v nich nejde "jen" o literaturu, ale o životně důležité zachycení něčeho osobně podstatného, co autorka nemůže nechat odplynout ze své paměti jen tak do nenávratna zapomnění. Sylva Fischerová – oceňovaná dosud především jako básnířka – se touto knihou zařazuje mezi nejzajímavější české prozaiky současnosti. – Jan Šulc

Nová sbírka Sylvy Fischerové představuje další posun autorčiny poetiky: směrem k jednoduchosti výrazu a přesnosti pojmenování, aniž by ovšem básnířka rezignovala na hloubku svého tázání. Otřes jistot, zkoumání toho, co vydrží, hledání vlastního já v ustavičném a dramatickém dialogu se sebou, s druhými, s Bohem – a to s odvahou a upřímností, ze kterých až mrazí, kdyby nebyly okamžitě zjemněny nadsázkou, vtipem a ironií. Čtivá kniha, která udrží čtenářovu pozornost po celou dobu – a nepochybně jeden z vrcholů současné české poezie.