Lucia Fišerová

Fotograf Peter Župník (* 1961 v Levoči) študoval užitú fotografiu na Strednej škole umenia a remesiel v Košiciach a na pražskej FAMU. Od roku 1987 pracuje ako voľný fotograf. V roku 1995 sa presťahoval do Paríža, kde žije a tvorí doteraz. Už počas pobytu v Prahe sa Peter Župník vyprofiloval ako jeden z najvýraznejších členov tzv. slovenskej novej vlny - voľného zoskupenia slovenských fotografov študujúcich v priebehu osemdesiatych rokov na FAMU u profesora Jána Šmoka. Po prvotných pokusoch na poli fotografickej reportáže začal ako jeden z prvých československých fotografov vstupovať do priamej, neinscenovanej fotografie nenápadným maliarským zásahom, ktorým ju vizuálne aj obsahovo posunul za hranice reality. Fascináciu drobnými, zdanlivo banálnymi predmetmi a prírodninami, v ktorých prostredníctvom detailného pohľadu, malej hĺbky ostrosti a domalieb hľadá skrytú poetiku, najvýraznejšie prejavil vo svojom fotografickom cykle z deväťdesiatych rokov Malé veľké veci. Autorkou doprovodnej štúdie je Lucia L. Fišerová (* 1977), historička umenia, nezávislá kurátorka a kritička fotografie.

Kniha Černé roky představuje syrové fotografické a literární deníky z let 1971 – 1987 významné undergroundové fotografky Libuše Jarcovjákové. Kniha ždímá černobílou všednost normalizační Prahy, odhaluje krásu i marasmus tehdejší doby a dává nahlédnout do pozdějšího podivuhodného života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu. Kniha je experimentem ve smyslu editorského přístupu. Stejnou měrou dává nahlédnout na Libušinu fotografickou a literární tvorbu. Umělecký výstup tak divoce osciluje na pomezí klasické monografie a intimních deníkových zápisků. Svou syrovostí a autenticitou představují Černé roky svébytný portrét nepoddajné umělkyně v jejích divokých letech. Libuše Jarcovjáková je absolventkou FAMU a dlouholetou pedagožkou VOŠ a SPŠ grafické v Hellichově ulici. Přes účast na řadě významných výstav (Plasy 1981, Paříž 2000, Bratislava 2013, Praha 2014, New York 2015) se vlastní velké publikace dočkává až v rámci projektu Černé roky. Libuše se vždy pohybovala v extrémech. Žila po hospodách, pracovala na noční směny v tiskárně, střídala kvanta milenců a milenek, fotila v pololegálních gay klubech, dokonce učila češtinu Kubánce a Vietnamce, zároveň se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. Znala českou fotografickou elitu v čele s doktorkou Fárovou, díky otci – malíři a členovi umělecké skupiny Trasa 58 – se potkávala se sestrami Válovými, Karlem Vacou. V Japonsku fotila pro světové značky Comme des Garçons nebo Pasha. V černobílé všednosti komunismu drze překračovala hranice západních zemí, upjatosti, společenských stereotypů i mravů. Černé roky dokumentují to, co lidé v 70. a 80. letech skutečně žili. Anebo to, co se naopak žít báli. Libuše svérázně čelila potratové komisi, estébákům i komplikovanému otci. Vše fotila a o všem psala.

Výstavní a publikační projekt českého kurátora a slovenské kurátorky představuje osm autorů dlouhodobě tvořících v Praze nebo s tímto prostředím bezprostředně spjatých: Ruda Prekopa, Vasila Stanka, Tona Stana, Martina Štrbu, Mira Švolíka, Kamila Vargu, Petra Župníka a tragicky zesnulého Jana Pavlíka. Skupina „slovenských fotografů žijících v Čechách“ nebo „českých fotografů slovenského původu“ je jakýmsi společným kulturním statkem obou států a zajímavým fenoménem při zkoumání vztahů mezi českou a slovenskou fotografií. Katedra fotografie pražské Akademie múzických umění byla v sedmdesátých a osmdesátých letech jedinou vysokou školou s výukou fotografie ve střední Evropě. Je překvapivé, že generace Slovenské nové vlny zůstala prakticky nekontaminovaná tradicí české fotografie a na půdě pražské FAMU vyrostla jako osobitý solitér. Přesto, nebo možná právě proto, že nešlo o organizovanou skupinu s vytyčeným programem, jejich poměrně jednotný vizuální jazyk představoval jeden z prvních projevů fotografické postmoderny u nás. Cílem kurátorů bylo prozkoumat fenomén Slovenské nové vlny a jeho východiska s časovým odstupem téměř tří desetiletí. Osobitý důraz kladou kurátoři na díla, která nebyla ve své době představena vůbec nebo jen okrajově.