Jindřich Flusser

Tento nikdy nevydaný výbor básní, fejetonů a aforismů Kurta Tucholského se dnes ukazuje jako nečekaně aktuální. Nejvyšší cíl snažení člověka zdaleka není bez poskvrny. V tomto okamžiku uvažování se nabízí možnost přistoupit na kompromis s nedokonalou skutečností, svět přece už je takový! Když se však dvířka otevřou, nastává okamžik svobodného rozhodnutí: buď se ideálů jako nepotřebného balastu zbavit, odhodit je, anebo tíhu jejich morálních závazků vydržet, i když jsme je přijali, aniž často bezpečně víme jak. Nemoudří mudrci klec opouštějí, moudří pošetilci výzvu otevřených dvířek naopak odmítnou…

Doposud nikdy knižně nevydaní autobiografie Jindřicha Flussera líčí nejen drastické poměry a mezilidské vztahy v nacistických koncentračních táborech, v nichž měl budoucí lékař několikrát doslova "štěstí v neštěstí", ale uvádí také své četné úvahy o životě, osudu a "lidství". Vyprávění začíná transportem z Terezína na jaře 1944, odkud autor odjel spolu s rodiči a manželkou do "rodinného" tábora v Osvětimi. Díky vlastní prozřetelnosti se zde vyhnul zplynování, o kterém rozhodoval nechvalně proslulý doktor Mengele. A i poté vícekrát unikl smrti jen o vlásek. Kniha končí osvobozením tábora Buchenwald, ve kterém se Flusser setkává s Antonínem Kalinou, vyznamenaným zachráncem židovských dětí. Autor knihu sepsal po válce ve třetí osobě, když pro něj ještě byly vzpomínky příliš bolestivé, až později se rozhodl převést text do ich-formy, toho už se ale nedožil. Udělali to tedy za něj potomci, podobně jako doplnění poznámkami a vysvětlivkami. "Nevím ještě , že to tak bývá, že za svobodu se platí životem, že levněji není k mání. Nevím že jiní zaplatili i za mě že žiju na dluh, na úvěr. Budu mít kdy ho splatit a budu vědět jak?"

Podrobný průřez tvorbou významných německých autorů osmi století, Martinem Lutherem, J. W. von Goethem a Heinrichem Heinem počínaje a Reinerem M. Rilkem a Bertoldem Brechtem konče.