Jon Fosse

Klíčové dílo jednoho z nejdůležitějších spisovatelů naší doby Je advent a stárnoucí malíř Asle se připravuje na svou každoroční vánoční výstavu. Jeho pravidelný život vdovce vyplněný prací, vzpomínkami na milovanou ženu a hovory se sousedem naruší nečekaná událost — jeho přítel a současně alter ego stejného jména potřebuje pomoc. A tak Asle pendluje mezi svým domovem na samotě a městem a zároveň putuje v čase: cesty i jednotlivá zastavení mu slouží jako dveře, jimiž se vrací ke klíčovým okamžikům svého života. Prostřednictvím vnitřního monologu, členěného do dlouhých rytmických celků a průzračných dialogů, se noříme do dvou paralelních životních osudů, do úvah o umění, víře, lásce a přátelství. Neodbytně všudypřítomnou smrt v životě hlavních postav střídá adventní poselství naděje.

Kniha pre deti i dospelých Kant nórskeho držiteľa Nobelovej ceny za literatúru z roku 2023 Jona Fosseho je príbehom osemročného chlapca Kristoffera, ktorý sa večer čo večer ponára do úvah o vesmíre, nekonečne, o tom, čím je v skutočnosti „nič“ a čo vlastne znamená existovať. Tieto otázky v rozhovoroch s otcom postupne prerastajú do hlbšieho skúmania sveta. Príbeh sprístupňuje zložité témy bez zjednodušovania, približuje základné myšlienky filozofa Immanuela Kanta a učí deti nebáť sa premýšľať.

Jatgeir has come from Vaim to the big city, Bjorgvin, on his wooden boat, Eline, named after the long-lost love of his teenage years. He intends to buy a needle and thread to sew a button but he is cheated, twice. That night, while sleeping on his boat, he hears a familiar voice: unexpectedly, it is Eline, who wants to come home to Vaim with him. She leaves a note for her husband Frank, packs her bags and runs away while he is out fishing. Vaim, Jon Fosse’s first novel since he received the 2023 Nobel Prize in Literature, is the story of this triangle, a novel about little boats and big boats, love and death, passive men and an incredibly determined woman. And all, of course, was strange…

Trilógia pozostávajúca z próz Bdenie, Sny Olavove a Na sklonku dňa patrí k vrcholným prozaickým dielam jedného z najvýznamnejších žijúcich nórskych spisovateľov Jona Fosseho. V roku 2015 zaň autor získal prestížnu cenu Severskej rady za literatúru. Baladický príbeh muzikanta Asleho a jeho družky Alidy, dvoch mladých milencov, je príbehom o veľkých témach: o láske, ktorá musí prinášať fatálne obete, o osude, ktorý je milosťou i prekliatím a pred ktorým nemožno ujsť, o smrti, ktorá nám našich blízkych berie s definitívnou neúprosnosťou a zároveň ich takmer až desivo sprítomňuje. V osobitom štýle rozprávania je obsiahnuté čosi až prapôvodné, čím nabáda k asociáciám s biblickými textami a staroseverskými literárnymi útvarmi. Bližšie neurčenou minulosťou, miestami bezčasovosťou, v ktorej sa odohráva trilogický príbeh Asleho a Alidy, ich predkov i potomkov, všetky tri texty balansujú na hranici sna a skutočnosti: minulosť a prítomnosť sa prelínajú v podchvíľou hmlistých, podchvíľou celkom zreteľných obrazoch, živí vidia mŕtvych, ktorí sú takmer hmatateľne blízko, no predsa nenávratne preč. Aj v tejto próze Jona Fosseho sa mnohé z deja zámerne rozpráva len v náznakoch, čím sa vytvára nielen priestor pre napätie medzi tušeným a rozprávaným, ale najmä pre mnohoznačnosť, ktorej autor vo svojom esejistickom diele prisudzuje etický rozmer. Príbehu i textu tak dominuje relatívnosť opozície dobra a zla, ktorú tematizuje veľká časť Fosseho diela ako takého.

A Melankóliát méltán tekintik a norvég irodalom egyik legnagyobb hatású kortárs alkotója, Jon Fosse legjelentősebb művének. Egy igazi északi történet ez istenről, művészetről, elmúlásról, emberek közti viszonyokról - a soha nem végződő keresésről. Legélesebben egy festő életútja rajzolódik ki az őrülettől a csendes végig, de a többi szóhoz jutó szereplő is élő karakter, ugyanakkor egy-egy rész is Fosse kirakós játékában.

Rozsahem nevelká kniha, která se díky svému jazyku a rytmizaci pohybuje na samé hranici poezie, patří v nejlepším slova smyslu k typickým dílům Jona Fosseho, laureáta Nobelovy ceny za literaturu (2023). Sledujeme příběh staré ženy, jejíž manžel před lety vyjel na neklidné moře a již se nevrátil, příběh o životě několika generací jedné rodiny uprostřed lidmi opuštěné krajiny fjordů. Sugestivní mistrovská próza vypráví o osudové přitažlivosti nebezpečí, o lásce, která skončila příliš brzy, o vyrovnání se ztrátou, o hledání smyslu života.

Rozsahem nevelká kniha, která se díky svému jazyku a rytmizaci pohybuje na samé hranici poezie, patří v nejlepším slova smyslu k typickým dílům Jona Fosseho, laureáta Nobelovy ceny za literaturu (2023). Sledujeme příběh staré ženy, jejíž manžel před lety vyjel na neklidné moře a již se nevrátil, příběh o životě několika generací jedné rodiny uprostřed lidmi opuštěné krajiny fjordů. Sugestivní mistrovská próza vypráví o osudové přitažlivosti nebezpečí, o lásce, která skončila příliš brzy, o vyrovnání se ztrátou, o hledání smyslu života. To je Ales je první knihou Jona Fosseho, která se objevuje na českém knižním trhu poté, kdy získal Nobelovu cenu, takže lze předpokládat, že čtenářská obec o ni projeví zájem (ostatní jeho knihy vydané česky byly v době udělení Nobelovy ceny již prakticky nedostupné.)

Jon Fosse Trilógiája a két szerelmes, Asle és Alida sorsának drámai összefoglalása. Az első részben, az Álmatlanságban a fiatalok egy, a történeem ködébe vesző norvég városban próbálnak szállást találni. A még szinte gyermek Alida terhes, s talán ezért, vagy talán másért, sehol nem adnak nekik szállást. A biblikus jelenetre emlékeztető történet hátborzongató fordulatot vesz. Nem tudhatjuk, csak sejtjük, hogy Asle hidegvérű gyilkos. Öl, mert szeret. Mert nem tehet mást. Asle döntésének következményeivel a második részben, Olav álmában szembesülünk, míg a Trilógia Esti dal című harmadik része Alida és gyermekei elbeszélésén keresztül nyújt visszatekintést a fiatalok sorsára. Jon Fosse mitikus szálakkal átszőtt és idősíkokkal játszó szép-szomorú története a kortárs norvég próza egyik csúcsteljesítménye, a társadalmi elfojtások és a beszéd felszabadító erejének művészi megfogalmazása. Egyszerre modern krimi, de akár időtlen ballada is; az égi és földi szerelem és a bűn örök összefonódásáról.

‘The Beckett of the twenty-first century.’ — Le Monde ‘If there’s any metaphor I would use for the act of writing, it would have to be listening,’ says Jon Fosse in A Silent Language, the lecture he delivered after being awarded the 2023 Nobel Prize in Literature. When he writes, Fosse explains, he listens for texts that exist somewhere outside of himself in order to transcribe them before they disappear. With reverence and humility, Fosse traces his relationship to writing and celebrates the capacity of language to embrace the mystery, complexity and existential uncertainty of the human experience. ‘It is only in the silence that you can hear God’s voice,’ he says, offering a key to his beloved works of drama and fiction. ‘Maybe.’ ‘We are in the presence of rare literary greatness. It is for this greatness that the Swedish Academy has justly awarded Jon Fosse the Nobel prize.’ — Paul Binding, Times Literary Supplement

"... az írás számomra azt jelenti, hogy meg kell hallanom a szöveget: amikor írok, nem találok ki semmit, előre nem tervezek semmit, csak hallgatom a hangokat és figyelek. És itt egy metaforához folyamodnék, mert az írás nem más, mint meghallani a hangokat. Így az írás természetesen a zenére emlékeztet. Abban az időben, kamasz éveimben, majdhogynem egyenes út vezetett a zenétöl az írásig. Én gyakorlatilag teljesen abbahagytam a zenélést és a zenehallgatást, és írni kezdtem, és az írásaimban megpróbáltam valamit leírni abból, amit zenész koromban megéltem. Ezt tettem akkor - és ezt teszem ma is. Van még valami, ami talán kicsit különös, mégpedig az, hogy írás közben néha azt érzem, hogy már készen van a szöveg, valahol egy külső térben, nem bennem, és akkor már csak le kell írni, mielőtt eltűnik a szöveg. Néha változtatnom sem kell rajta, máskor fel kell kutatnom, úgy, hogy átírom, húzok belőle; óvatosan megkeresem a már kész szöveget." Részlet Jon Fosse Nobel-előadásából. Elhangzott Stockholmban, a Svéd Akadémián 2023. október 6.-án

Jon Fosse (1959) a kortárs norvég irodalom egyik legjelentősebb alakja, sokan a mai Ibsenként emlegetik. Színpadi művei világszerte sikert aratnak, regényeit és verseit több mint negyven nyelvre lefordították. 2023-ban megkapta az irodalmi Nobel-díjat. "...és ha elérkezik az ő ideje, elporlik és visszatér oda, ahonnan jött, semmiből lett és semmivé lesz, ez az élet rendje, embernek, állatnak, madárnak, halnak, háznak, szerszámnak, minden létező lénynek és tárgynak ez a sorsa, gondolja Olai, ám mégis van valami hatalom, mert igaz, hogy semmiből lett és semmivé lesz, de a teljes igazság ennél több, mert létezik valami hatalom, de mi az a hatalom? az ég kékje, a fák levetett lombja?, az emberi értelem ? a Szentírás, amely felfedi a valós és a gyermeki titkokat, mi az a hatalom?" Jon Fosse döbbenetes precizitással, sallangmentes őszinteséggel ír az élet két nagy eseményéről, a születésről és az elmúlásról. Az emberi élet történéseit lajstromozza, számba veszi az unalomig megszokott mozdulatokat; álomszerű, melankolikus világba vezet, ahol összefolyik a kezdet és a vég, a reggel és este ideje.

Jon Fosse is a major European writer. - Karl Ove Knausgaard What makes us who we are? And why do we lead one life and not another? Asle, an ageing painter and widower who lives alone on the southwest coast of Norway, is reminiscing about his life. His only friends are his neighbour, Asleik, a traditional fisherman-farmer, and Beyer, a gallerist who lives in the city. There, in Bjorgvin, lives another Asle, also a painter but lonely and consumed by alcohol. Asle and Asle are doppelgängers – two versions of the same person, two versions of the same life, both grappling with existential questions about death, love, light and shadow, faith and hopelessness. Jon Fosse’s Septology is a transcendent exploration of the human condition, and a radically other reading experience – incantatory, hypnotic, and utterly unique. I hesitate to compare the experience of reading these works to the act of meditation. But that is the closest I can come to describing how something in the critical self is shed in the process of reading Fosse, only to be replaced by something more primal. A mood. An atmosphere. The sound of words moving on a page. - Ruth Margalit, New York Review of Books

V tvorbe svetoznámeho nórskeho dramatika a spisovateľa Jona Fosseho (nar. 1959) sa diela zaraďované do úseku literatúry pre deti zakaždým, aj za hranicami Škandinávie, hodnotia ako mimoriadne presahové, ako majúce schopnosť prehovárať na viacerých úrovniach bez obmedzení v podobe veku čitateľa či prílišnej ohraničenosti témy. Jedným z najvýraznejších príkladov tejto presahovosti vo Fosseho tvorbe je kniha pre deti „Sestra“ (Det Norske Samlaget, Oslo 2000). Fosse v nej uvoľnene tematizuje detské prežívanie každodennosti v doslova spontánnom dotyku s transcendentnom, čo prispieva k tomu, že toto dielo nepriamo nadväzuje na Fosseho knihu pre deti „Kant“ (Det Norske Samlaget, Oslo 1990), ktoré jubilujúce vydavateľstvo Modrý Peter v slovenskom preklade vydalo v roku 2015. Fosseho Sestra bola preložená do viacerých jazykov a v roku 2007 jej autorovi v Nemecku udelili ocenenie Deutscher Jugendliteraturpreis. Kto povedal, že to, čo konajú dospelí je dôležitejšie ako to, čo konajú deti? Kto určil, že prežívanie dospelého človeka je relevantnejšie ako prežívanie dieťaťa? Úsilie o odpoveď na tieto otázky mohlo byť na počiatku genézy Fosseho textu „Sestra“. Fosse ako človek a ako autor je totiž schopný dať detskému konaniu a vnímaniu sveta plnú vážnosť. Keď autor píše o štvorročnom chlapcovi a jeho trojročnej sestre, píše o nich ako o deťoch a zároveň ako o plnohodnotných bytostiach, pre ktoré je stvorený celý tento svet. Aj preto môže byť ich súrodenecká láska vo svojej sile láskou, ktorá zastupuje všetky nasledujúce. Vďaka Fosseho autorskej metóde sa v zdanlivo bezvýznamných, bežných a každodenných veciach, udalostiach a vzťahoch odkrývajú tie najväčšie témy: precitnutie a prvé uvedomenie, že sme tu sami na tento svet, túžba po harmónii, zodpovednosť za iných, zanikanie.

Jon Fosse (1959) sa v súčasnej svetovej literatúre presadil najmä ako dramatik a prozaik, v Nórsku však neodmysliteľne patrí medzi najuznávanejších autorov aj v oblasti poézie. K básnickej forme má blízko v celej svojej tvorbe; citeľná afinita k lyrickému žánru výrazne dotvára svojráz jeho drám i próz. Z hľadiska tém Fosseho lyriku kľúčovo definuje uvažovanie o kategóriách osobnej metafyziky a možno povedať, že v tých najlepších básňach sa nám pripomínajú slová jednej z autorových esejí, v ktorej spisovateľ a tým aj básnik vystupuje ako mystik sekularizovaného sveta. Knihu s ilustráciami Jakuba Milčáka preložila Anna Fosse.

Jon Fosse je najhranejším nórskym dramatikom po Henrikovi Ibsenovi a v súčasnosti najhranejším európskym dramatikom. Je úspešným autorom románov, zbierok básní či esejí, už dlhšie sa však venuje iba písaniu pre divadlo. V jeho hrách skoršieho obdobia sa dramatický konflikt spravidla odohráva v rodine, neskoršie texty, situované do nešpecifikovaného priestoru, ktorý je alegorickou zónou medzi životom a smrťou, tematizujú archetypálnu problematiku ťaživej ľudskej existencie a smrteľnosti. Bezčasovosť a náznakovosť v budovaní postáv či deja, fragmentarizácia, odkazy na absurdnú drámu, opakovanie a varírovanie, minimalistické dialógy bez interpunkcie pripomínajúce voľný verš tvoria nenapodobniteľnú, mrazivú a zároveň magickú „polárnu žiaru“ hier Jona Fosseho. „Nový Ibsen“ či „Becket 21. storočia“ je autorom vyše 40 dramatických textov, preložených do vyše štyridsiatich jazykov. Zbierka obsahuje divadelné hry NIEKTO PRÍDE (Nokon kjem til a komme), DIEŤA (Barnet), NOC SPIEVA SVOJE PIESNE (Natta syng sine songar), VARIÁCIE NA SMRŤ, (Dodsvariasjonar), SLOBODA (Fridom), ŽIŤ V UTAJENÍ (Leve hemmeleg), MORE (Hav) v preklade Anny Fosse, ktorá je zároveň autorkou odbornej štúdiu Aby scénou mohol prejsť anjel a rozhovoru s dramatikom Dramatikom som sa stal náhodou.