Paula Fredriksen

How, over the course of five centuries, one particular god and one particular Christianity came to dominate late Roman imperial politics and piety The ancient Mediterranean teemed with gods. For centuries, a practical religious pluralism prevailed. How, then, did one particular god come to dominate the politics and piety of the late Roman Empire? In Ancient Christianities, Paula Fredriksen traces the evolution of early Christianity—or rather, of early Christianities—through five centuries of Empire, mapping its pathways from the hills of Judea to the halls of Rome and Constantinople. It is a story with a sprawling cast of characters: not only theologians, bishops, and emperors, but also gods and demons, angels and magicians, astrologers and ascetics, saints and heretics, aristocratic patrons and millenarian enthusiasts. All played their part in the development of what became and remains an energetically diverse biblical religion. The New Testament, as we know it, represents only a small selection of the many gospels, letters, acts of apostles, and revelations that circulated before the establishment of the imperial church. It tells how the gospel passed from Jesus, to the apostles, thence to Paul. But by using our peripheral vision, by looking to noncanonical and paracanonical texts, by availing ourselves of information derived from papyri, inscriptions, and archaeology, we can see a different, richer, much less linear story emerging. Fredriksen brings together these many sources to reconstruct the lively interactions of pagans, Jews, and Christians, tracing the conversions of Christianity from an energetic form of Jewish messianism to an arm of the late Roman state.

Kniha je vynikající studií života a doby apoštola Pavla. Renomovaná americká historička velice přístupným a čtivým stylem navazuje na svá předchozí díla věnovaná sv. Augustinovi, Ježíši Kristu coby historické postavě a období raného křesťanství obecně. Klade si za cíl vyvrátit tradiční antisemitské stereotypy spojené s interpretací textů sv. Pavla a zasadit jeho život, filozofii i misijní činnost do širšího kulturního a náboženského prostředí středomořské civilizace 1. století. Značnou pozornost přitom věnuje vyvrácení novodobé představy o vzájemné výlučnosti pojmů křesťanský a židovský, nejednotnosti a nestálosti náboženských proudů starověkého judaismu a vztahům mezi v diaspoře žijícími Židy a jejich pohanským okolím. Pavla představuje jako plnohodnotného člena židovské náboženské tradice, nikoli prvního ze skutečně „nežidovských“ křesťanů. Z pozice nezaujaté odbornice a zároveň zdatné popularizátorky dokáže zaujmout čtenáře laické i zasvěcené.