Erich Fromm strana 2 z 3

Láska ve všech svých formách představuje základ tvořivé síly, aktivní péči o život, odpovědnost za život a úctu k životu. Praktický prožitek lásky má podobu čistě osobního zážitku, jenž může pociťovat pouze každý sám a ze svého nitra. Hlavní podmínkou pro dosažení tohoto citu je překonání vlastního narcisismu a následné získání schopnosti osvojit si objektivní obraz: vidět lidi i věci takové jací skutečně jsou. Celý život člověka musí být zasvěcen relativnímu vykořenění narcisismu, rozvoji pokory, objektivity a rozumu. Umění milovat závisí na schopnosti růst, vyvinout tvůrčí orientaci vůči světu i vůči sobě. Klíčovou podmínku tudíž ztělesňuje aktivita, vnitřní aktivita, tvůrčí využití vlastních sil. Lidský jedinec však tento cit nesmí prožívat výlučně ke svým blízkým, ale musí si osvojit milující postoj ke každému. Daný niterný proces však vyžaduje radikální společenskou změnu, která umožní splynutí milující povahy člověka s jeho společenskou existencí.

Erich Fromm v knize definoval lásku jako základ tvořivé síly, jako sublimaci charakteru člověka do společenských vztahů, jako aktivní péči o život, odpovědnost za život, úctu k životu a jeho poznání.

V jedné ze svých nejslavnějších knih  vysvětluje Fromm vlastní pojetí destruktivity a různých forem agrese a poukazuje na podmínky vzniku takového chování.

Cítíme, že se světem není něco v pořádku, i když bychom těžko definovali, v čem to vlastně vězí. Věda odpovídá na řadu otázek, ale je všemocná? Erich Fromm - psycholog, sociolog a filozof světového jména - vidí podobně jako vědci varující před bezuzdným vyčerpáváním přírodních zdrojů úskalí budoucího vývoje. V této knize předkládá analýzu naší orientace na vlastnění majetku - ono „mít“, na touhu po moci, kdy nás druhý člověk zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu nebo rozkoš. Za tuto lačnost však draze platíme - úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, citovou deprivací, beznadějí. O Erichu Frommovi se psalo, že je apoštolem lidskosti a soucitu, a autor nás o tom přesvědčí v této své nejslavnější knize, která srozumitelně osvětlí mnohé problémy lidské psychiky.

Významný americký myslitel německého původu interpretuje ideovou podstatu Marxova filozofického systému. Marxova filozofie zosobňuje protest proti odcizení, ztrátě vlastní identity, odlidštění a zmechanizování člověka, jež doprovází vývoj západní společnosti. Zdůraznění existence skutečného individuálního člověka, který je tím, co koná a vlastní přirozenost rozvíjí v rámci dějinného procesu. Snaha o plné uskutečnění lidství i emancipaci člověka z útlaku společenských sil... Marxova filozofie představuje ideovou soustavu protestu, zrozeného z víry v člověka a jeho schopnost osvobodit se. Fromm kriticky analyzuje Marxovo pojetí člověka - oceňuje humanistický rozměr koncepce, ale kriticky vnímá neschopnost odhalit možnost transformace socialismu v autoritářský režim. Přílohu tvoří ukázky Marxova díla a Engelsův text o Marxově pohřbu.

Following the publication of the seminal Fear of Freedom, Erich Fromm applied his unique vision to a critique of contemporary capitalism in The Sane Society. Where the former dealt with man's historic inability to come to terms with his sense of isolation, and the dangers to which this can lead, The Sane Society took his theories one step further. In doing so it established Fromm as one of the most controversial political thinkers of his generation. Anaylsing how individuals conform to contemporary capitalist and patriarchal societies, the book was published to wide acclaim and even wider disapproval. It was a scathing indictment of modern capitalism and as such proved unwelcome to many. Unwelcome because much of what Fromm had to say was true. Today, as we settle into the challenges of the 21st century, Fromm's writings are just as relevant as when they were first written. Read it and decide for yourself - are you living in a sane society?

Erich Fromm fought long and hard for the rights and freedoms of the individual. He also recognized that fundamental to this pursuit is the promotion of self-knowledge. In encouraging people to analyze their own behavior, Fromm identified the crucial link between psychology and ethics that underpins all our actions. Moreover, he saw in this a way out of the meaningless impasse which he regarded as the plight of the modern human race. The task that Fromm sets himself, therefore, in Man for Himself is no less than to identify "what man is, how he ought to live, and how the tremendous energies within man can be released and used productively." The resulting book is ample witness to Fromm's success. It makes for exciting, illuminating, even life-changing reading.

When he was 26, the great psychoanalyst and philosopher Erich Fromm abandoned Judaism, though he himself was descended from a long line of rabbis and the product of a devout Jewish upbringing. The title essay of this collection was first published in 1930, just four years after he made that first, decisive split. It was to point towards the future Fromm's work, presenting the view that an understanding of basic human needs is essential to the understanding of society and mankind itself. The following essays too, show a man who would eventually establish himself as a major thinker, producing some of that era's most influential and astute political works.

Erich Fromm sees right to the heart of our contradictory needs for community and for freedom like no other writer before or since. In Fear of Freedom, Fromm warns that the price of community is indeed high, and it is the individual who pays. Fascism and authoritarianism may seem like receding shadows for some, but are cruel realities for many. Erich Fromm leaves a valuable and original legacy to his readers - a vastly increased understanding of the human character in relation to society. At the beginning of the 21st century, it is more important than ever to be aware of his powerful message. Listen, and take heed.

A kötet bemutatja siralmas helyzetünket egy olyan társadalomban, mely elsősorban a gazdasági értékek termelésére helyezi a hangsúlyt az alkotás helyett, ahol a dolgok kerekedtek az ember fölé, és amelyben az ember elvesztette uralkodó szerepét. A modern ember, állítja, elidegenedett embertársaitól, használati tárgyaitól, fogyasztási cikkeitől, kormányától - és önmagától is.

Láska ve všech svých formách představuje základ tvořivé síly, aktivní péči o život, odpovědnost za život a úctu k životu. Praktický prožitek lásky má podobu čistě osobního zážitku, jenž může pociťovat pouze každý sám a ze svého nitra. Hlavní podmínkou pro

„Láska nemá cieľ, aj keď veľa ľudí môže povedať: Samozrejme, že má! Je to láska, hovoria, čo nám umožňuje uspokojiť naše sexuálne potreby, uzatvárať manželstvá, mať deti a žiť normálny život strednej triedy. To je cieľ lásky. A preto je láska v dnešnej dobe taká zriedkavá, láska bez cieľov, láska, v ktorej je jedinou podstatnou vecou samotné milovanie. V tomto druhu lásky hrá kľúčovú úlohu bytie nie spotrebovávanie. Je to ľudské sebavyjadrenie, úplne využitie našich ľudských schopností.“ „Len ťažko nájdeme inú činnosť alebo druh podnikania, ktoré by sme začínali s tak ohromnou nádejou a očakávaním a zároveň by zlyhávalo tak často ako láska. Ak by sa to dialo s akoukoľvek inou činnosťou, ľudia by prahli po poznaní dôvodov zlyhania a po tom, ako prísť na možnosti ako ju zlepšiť, alebo by sa tej činnosti jednoducho prestali venovať. Lenže lásky sa vzdať nedokážeme, a tak nám zostáva iba jedno riešenie ako predísť zlyhaniu – rozobrať dôvody zlyhania a prikročiť k skúmaniu významu lásky.“

Kniha, která by neměla ujít žádnému čtenáři, jenž chce přemýšlet o světě. Cítíme, že se světem není něco v pořádku, i když bychom těžko definovali, v čem to vlastně vězí. Věda samozřejmě odpovídá na řadu otázek, ale je všemocná? E. Fromm, psycholog, sociolog a filozof světového jména, vidí podobně jako vědci varující před bezuzdným vyčerpáváním přírodních zdrojů, také úskalí budoucího vývoje. E. Fromm však předkládá analýzu hlubší, analýzu duše, a jde až na samý kořen problému. T en spočívá v moderní orientaci na vlastnění majetku, ono "mít", touhy po moci, kdy druhý člověk nás zajímá jen potud, pokud od něj můžeme získat jmění, slávu nebo rozkoš. Za tuto lačnost však draze platíme - úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, citovou deprivací, beznadějí. O Erichu Frommovi se psalo, že je apoštolem lidskosti a soucitu. Do jaké míry oprávněně, o tom se čtenář přesvědčí v této knize, která osvětlí srozumitelně mnohé problémy lidské psychiky.

Művészet-e a szeretet, vagy kellemes érzés, amit megtapasztalni a vaksors műve, olyasmi, amibe az ember, ha szerencsés beleesik? Ez a könyvecske - noha az emberek többsége manapság kétségkívül az utóbbi nézetet vallja - az előbbi felvetésen alapul: a szeretés művészet, melyet meg kell tanulnunk. Ez nem könnyű, de az egyedüli lehetőség arra, hogy ebben az egyre inkább elidegenedő világban az elkülönültséget, a magányt legyőzzük, leküzdjük.

Technické utópie – napríklad lietanie – uskutočnila nová veda o prírode. Humánnu utópiu mesiášskej doby – zjednoteného nového ľudstva žijúceho v solidarite a v mieri, oslobodeného od ekonomického určenia a od vojny a triedneho boja – možno dosiahnuť za predpokladu, že na realizáciu humánnej utópie vydáme rovnakú energiu, inteligenciu a zanietenie, aké sme vydali na realizáciu našich technických utópií. Nikto nevie postaviť ponorky čítaním Julesa Verna, nikto nevie vybudovať humanistickú spoločnosť čítaním prorokov. Či sa takáto zmena od nadvlády prírodnej vedy k novej spoločenskej vede odohrá, nemôže povedať nikto. Ak áno, mohli by sme mať ešte vždy šancu na prežitie, ale či sa tak stane, bude závisieť od jedného faktora: od množstva brilantných, vzdelaných, disciplinovaných a starostlivých mužov a žien, ktorých priťahuje nová výzva k ľudskej mysli a fakt, že tentoraz nie je cieľom kontrola nad prírodou, ale kontrola nad technikou a nad iracionálnymi spoločenskými silami a inštitúciami, ktoré ohrozujú prežitie západnej spoločnosti, ak nie celého ľudstva. Som presvedčený, že naša budúcnosť závisí od toho, či sa, vzhľadom na uvedomenie si súčasnej krízy, najlepšie mysle zmobilizujú a obetujú sa pre novú humanistickú vedu o človeku. Erich Fromm

Kniha Umenie počúvať nie je v pravom slova zmysle knihou, ktorú napísal Erich Fromm, hoci je autorom všetkých textov. Za vznik tohto diela vďačíme bývalému asistentovi Ericha Fromma a správcovi jeho literárnej pozostalosti Dr. Rainerovi Funkovi, ktorý zo záznamov prednášok a seminárov, článkov a poznámok zostavil knihu o osobitej psychoanalytickej terapii, ktorej sa Fromm viac ako päťdesiat rokov venoval, a hoci ju plánoval opísať a publikovať vo väčšom rozsahu, za svojho života sa mu to nepodarilo zrealizovať. „Posmrtne publikované texty v tejto knihe nie sú učebnicou psychoanalytickej terapie a nie sú ani náhradou Frommovej neexistujúcej interpretácie psychoanalytickej techniky, nič také nie je možné vytvoriť. Avšak texty v tejto publikácii poskytujú informácie o Frommovi ako terapeutovi a o spôsobe, akým sa zaoberal psychologickým utrpením ľudí našej doby. Pre jeho terapeutické metódy nie sú charakteristické rozvláčne teórie a abstrakcie ani diferenciálne diagnostické „znásilnenie“ pacienta, ale skôr jeho schopnosť individuálneho a nezávislého vnímania základných problémov človeka. Frommov humanistický pohľad preniká do jeho myšlienok týkajúcich sa pacientov a zaobchádzania s nimi. Pacienta nevidí ako protiklad, pacient nie je fundamentálne odlišný človek. Medzi analytikom a analyzovaným je zjavná hlboká solidarita.“ (Dr. Rainer Funk, 1994)