Erich Fromm strana 3 z 3

When he was 26, the great psychoanalyst and philosopher Erich Fromm abandoned Judaism, though he himself was descended from a long line of rabbis and the product of a devout Jewish upbringing. The title essay of this collection was first published in 1930, just four years after he made that first, decisive split. It was to point towards the future Fromm's work, presenting the view that an understanding of basic human needs is essential to the understanding of society and mankind itself. The following essays too, show a man who would eventually establish himself as a major thinker, producing some of that era's most influential and astute political works.

Jeden z nejslavnějších světových psychoanalytiků rozvíjí v prvním českém vydání cyklu přednášek, přednesených v roce 1950, myšlenky, vyjádřené v knize Člověk a psychoanalýza (Aurora 1997), které jsou sondou do psychologie etiky. Protože však jsou etika a náboženství úzce spjaté a v mnohém se překrývají, pokusil se Fromm tentokrát o svou analýzu problémů náboženství.

If humanity cannot live with the dangers and responsibilities inherent in freedom, it will probably turn to authoritarianism. This is the central idea of Escape from Freedom, a landmark work by one of the most distinguished thinkers of our time, and a book that is as timely now as when first published in 1941. Few books have thrown such light upon the forces that shape modern society or penetrated so deeply into the causes of authoritarian systems. If the rise of democracy set some people free, at the same time it gave birth to a society in which the individual feels alienated and dehumanized. Using the insights of psychoanalysis as probing agents, Fromm's work analyzes the illness of contemporary civilization as witnessed by its willingness to submit to totalitarian rule.

Významný představitel neopsychoanalýzy rozebírá úlohu zla při formování podstaty člověka.

Láska ve všech svých formách představuje základ tvořivé síly, aktivní péči o život, odpovědnost za život a úctu k životu. Praktický prožitek lásky má podobu čistě osobního zážitku, jenž může pociťovat pouze každý sám a ze svého nitra. Hlavní podmínkou pro

Láska ve všech svých formách představuje základ tvořivé síly, aktivní péči o život, odpovědnost za život a úctu k životu. Praktický prožitek lásky má podobu čistě osobního zážitku, jenž může pociťovat pouze každý sám a ze svého nitra. Hlavní podmínkou pro dosažení tohoto citu je překonání vlastního narcisismu a následné získání schopnosti osvojit si objektivní obraz: vidět lidi i věci takové jací skutečně jsou. Celý život člověka musí být zasvěcen relativnímu vykořenění narcisismu, rozvoji pokory, objektivity a rozumu. Umění milovat závisí na schopnosti růst, vyvinout tvůrčí orientaci vůči světu i vůči sobě. Klíčovou podmínku tudíž ztělesňuje aktivita, vnitřní aktivita, tvůrčí využití vlastních sil. Lidský jedinec však tento cit nesmí prožívat výlučně ke svým blízkým, ale musí si osvojit milující postoj ke každému. Daný niterný proces však vyžaduje radikální společenskou změnu, která umožní splynutí milující povahy člověka s jeho společenskou existencí.

Cítíme, že se světem není něco v pořádku, i když bychom těžko definovali, v čem to vlastně vězí. Věda odpovídá na řadu otázek, ale je všemocná? Erich Fromm - psycholog, sociolog a filozof světového jména - vidí podobně jako vědci varující před bezuzdným vyčerpáváním přírodních zdrojů úskalí budoucího vývoje. V této knize předkládá analýzu naší orientace na vlastnění majetku - ono „mít“, na touhu po moci, kdy nás druhý člověk zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu nebo rozkoš. Za tuto lačnost však draze platíme - úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, citovou deprivací, beznadějí. O Erichu Frommovi se psalo, že je apoštolem lidskosti a soucitu, a autor nás o tom přesvědčí v této své nejslavnější knize, která srozumitelně osvětlí mnohé problémy lidské psychiky.

Erich Fromm v knize definoval lásku jako základ tvořivé síly, jako sublimaci charakteru člověka do společenských vztahů, jako aktivní péči o život, odpovědnost za život, úctu k životu a jeho poznání.

A kötet bemutatja siralmas helyzetünket egy olyan társadalomban, mely elsősorban a gazdasági értékek termelésére helyezi a hangsúlyt az alkotás helyett, ahol a dolgok kerekedtek az ember fölé, és amelyben az ember elvesztette uralkodó szerepét. A modern ember, állítja, elidegenedett embertársaitól, használati tárgyaitól, fogyasztási cikkeitől, kormányától - és önmagától is.

Művészet-e a szeretet, vagy kellemes érzés, amit megtapasztalni a vaksors műve, olyasmi, amibe az ember, ha szerencsés, "beleesik"? Ez a könyvecske - noha az emberek többsége manapság kétségkívül az utóbbi nézetet vallja - az előbbi feltevésen alapul: a szeretés művészet, melyet meg kell tanulnunk. Ez nem könnyű, de az egyedüli lehetőség arra, hogy ebben az egyre inkább elidegenedő világban az elkülönültséget, a magányt legyőzzük, leküzdjük. Teljes idő: 237 perc.