Karel Fryč

Kniha esejů o zapomenutém a zázračném kraji krušnohorské Moldavy a o lidech, kteří jej oživují, je stejně nevšední a tajemná, jako samotná moldavská krajina. Je plna paradoxů, milých i trudnějších překvapení, kontrastů, osudových setkání i rozchodů. Bohatý jazyk oplývá jinotaji a překvapivými spojeními, který čtenář často musí rozplétat s podobným tvůrčím úsilím, jako když prochází prastarým hvozdem či opatrně našlapuje horskými slatinami. Celostránkové barevné náladové autorské fotografie umocňují způsob vidění prezentovaný v textu. Vzniká tak synergicky působící celek, originální dílo vedoucí k zamyšlení, poznání i sebepoznání a k hlubšímu porozumění poetice nevšedního života a nevšedních věcí, které se za zdánlivou všedností ukrývají.

Novela v sobě sjednocuje dvojí příběh lásky. Jednoho milostného vztahu z těch nejproslulejších a jednoho milostného vztahu takzvaně obyčejného, běžného. Jaký je však mezi nimi rozdíl? Každý je prožíván intenzivně, každý je pro své účastníky osudový. Ulrike von Levetzow a Johan Wolfgang Goethe, hydroložka Doris Levecová a redaktor a fotoreportér Libor Výmarský. A navíc, oba vztahy, které od sebe dělí téměř dvě stě let, jsou zvláštním způsobem propojeny prostřednictvím výjimečné kolekce šperků z českého granátu patřících kdysi Ulrice von Levetzow. Zde autor Karel Fryč rozvíjí na historickém pozadí příběh vyfabulovaný, ale svou podstatou věčný, originální i běžný zároveň, zkrátka příběh lásky. „Lidský život, zdá se, je zejména dnes příliš dlouhý na jedinou lásku. Ale je zatraceně krátký na to, abychom svým citům rozuměli víc než naši předchůdci. Budiž za lásku nebe velebeno, řekli by shodně i Johann Wolfgang i Ulrike i Doris i Libor i každý z těch, kdo si ji vzájemně darovali, byť i pouhý jeden jediný den,“ píše autor v závěru knihy. Závěr knihy je doplněn odborným textem historika a archeologa Jiřího Šlajsny z Oblastního muzea a galerie v Mostě o historii unikátní kolekce šperků baronky Theodore Ulrike Sophie von Levetzow, která patří k jedné z nejkrásnějších ukázek středoevropské šperkařské práce 1. poloviny 19. století. Jejich unikátnost nespočívá pouze v nádheře zlatnické práce či ve spojení s poslední múzou nesmrtelného Johanna Wolfganga Goetha, ale především v unikátním souboru 469 mimořádně velkých českých granátů.