Ladislav Fuks strana 2 z 2

Psychologický horor Spalovač mrtvol patří bezesporu k nejznámějším dílům spisovatele Ladislava Fukse. Příběh Karla Kopfrkingla, snaživého zaměstnance pražského krematoria, se začíná odehrávat na konci 30. let 20. století a v období okupace. Vypravěč v něm skvěle zachytil vývoj charakteru „malého“ člověka, který se pod vlivem historických událostí děsivě změní a který je kvůli kariéře ochoten vyvraždit celou svou rodinu.

V řadě Fuksových próz představují Myši (1970) první román, v němž spisovatel opustil židovskou tematiku a přesunul se k žánru grotesky a hororu. Příběh sledující bezmocnost vůči lidské špatnosti a zlu však opět vyprávěl v každodenních a jakoby současných situacích. Vznikla suverénně vystavěná próza připomínající svou fabulí, napětím a tajuplností řešení kriminálního případu. Sledujeme starou paní Mooshabrovou, zraněnou pocitem ohrožení, marně se snaží čelit i době, jež je rovněž nejistá. Lidé kolem ní, upnutí k banálním radostem a svému trápení, se chovají téměř nevšímavě k hrozivým silám přesahujícím možnosti jejich jednání. Ladislav Fuks zde v mnohém využil postupů absurdní literatury - z konfliktů člověka a osudu vyplývají kuriózní situace a černá komika, tentokrát ústící do překvapivé pointy.

Ve svazku nazvaném Smrt morčete, to jest titulem opět citujícím a spojujícím autorovy utkvělé tragické a groteskní motivy, vycházejí prakticky všechny důležité Fuksovy kratší prózy. Časově se počínají `učednickými` léty, rokem 1953, a končí prózou napsanou z posledních sil. Naproti ostatním monotematickým knihám rozvíjejícím vnitřně dramatické příběhy a autorsky stylově vyhraněným, je tento soubor přece jenom rozmanitý. Samozřejmě i v něm dominuje dvojznačný smysl tragický a komický. Na ``temné` struně se odehrávají povídky z knihy Mí černovlasí bratři (1964), vzpomínající na vypravěčovy židovské spolužáky, kteří se najednou stali zavrženými bytostmi a nelidsky mizeli v nenávratnu. Vlastně doplňují řadu autorových `subjektivních` próz. Ale i v nich vedle smutně nostalgických poloh znějí tóny vysloveně sarkastické. Různost Fuksových možností charakterizují další prózy, jež se původně objevily pod názvem Smrt morčete (1969) a jež buď zkoušely odlišné prozaické typy, jako např. `humoresky

Své paměti dopsal Ladislav Fuks koncem roku 1993, kdy odevzdal poslední dvě kapitoly redaktoru a příteli Jiřímu Tušlovi. V následujících měsících oba spolupracovali na konečné úpravě knihy. Po smrti Ladislava Fukse rozšířil Jiří Tušl paměti o svá „intermezza“ podle dohody, uzavřené již při vzniku rukopisu v roce 1992. Vzniklo tak pozoruhodné svědectví o velkém českém spisovateli. Kniha v současné podobě je rozšířeným a doplněným vydáním z roku 1995.

Když se řekne kriminální rada, všem se jistě vybaví tvář dobromyslného, kulaťoučkého rady Vacátka. Kriminální rada Heumann je však z úplně jiného těsta – přísný, rezervovaný muž s myšlením chladnějším a racionálnějším, než bychom očekávali u kdejakého severského detektiva… Radovou přísností nejvíce trpí jeho osmnáctiletý syn Viki, který se chce pomstít za všechna příkoří, a tak se rozhodne otce porazit jeho vlastními zbraněmi. Sám vypátrá sériového vraha malých dětí a otec tak bude znemožněn v tom, na čem mu nejvíce záleží! Kam až vede touha po pomstě a že nic není, jak se na první pohled zdá – o tom vypráví Příběh kriminálního rady. Jeho vydáním nakladatelství Plus připomíná Ladislava Fukse, jehož beletrizovaný životopis Příběh spalovače mrtvl a vyjde k 90. výročí Fuksova narození v září.

Fuksův románový debut (1963) upoutal originalitou autorova životního názoru a způsobem vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího způsob, jak uniknout před blížícími se hrozbami. Vypravěčova osobitá perspektiva vyvolává u čtenáře nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, zda je příběh groteskní, či smutný. Dílo se i v překladech do mnoha jazyků obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Ve svazku nazvaném Smrt morčete, to jest titulem opět citujícím a spojujícím autorovy utkvělé tragické a groteskní motivy, vycházejí prakticky všechny důležité Fuksovy kratší prózy. Časově se počínají `učednickými` léty, rokem 1953, a končí prózou napsanou z posledních sil. Naproti ostatním monotematickým knihám rozvíjejícím vnitřně dramatické příběhy a autorsky stylově vyhraněným, je tento soubor přece jenom rozmanitý. Samozřejmě i v něm dominuje dvojznačný smysl tragický a komický. Na ``temné` struně se odehrávají povídky z knihy Mí černovlasí bratři (1964), vzpomínající na vypravěčovy židovské spolužáky, kteří se najednou stali zavrženými bytostmi a nelidsky mizeli v nenávratnu. Vlastně doplňují řadu autorových `subjektivních` próz. Ale i v nich vedle smutně nostalgických poloh znějí tóny vysloveně sarkastické. Různost Fuksových možností charakterizují další prózy, jež se původně objevily pod názvem Smrt morčete (1969) a jež buď zkoušely odlišné prozaické typy, jako např. `humoresky

Slavný příběh o spalovači mrtvol, podivínském Karlu Kopfrkinglovi, je podobenstvím o patologickém vývoji malého člověka k přijetí zla. Filmové zpracování z roku 1968 patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Psychologický horor Spalovač mrtvol patří bezesporu k nejznámějším dílům spisovatele Ladislava Fukse. Příběh Karla Kopfrkingla, snaživého zaměstnance pražského krematoria, se začíná odehrávat na konci 30. let 20. století a v období okupace. Vypravěč v něm skvěle zachytil vývoj charakteru „malého“ člověka, který se pod vlivem historických událostí děsivě změní a který je kvůli kariéře ochoten vyvraždit celou svou rodinu.

Své paměti dopsal Ladislav Fuks koncem roku 1993, kdy odevzdal poslední dvě kapitoly redaktoru a příteli Jiřímu Tušlovi. V následujících měsících oba spolupracovali na konečné úpravě knihy. Po smrti Ladislava Fukse rozšířil Jiří Tušl paměti o svá „intermezza“ podle dohody, uzavřené již při vzniku rukopisu v roce 1992. Vzniklo tak pozoruhodné svědectví o velkém českém spisovateli. Kniha v současné podobě je rozšířeným a doplněným vydáním z roku 1995.

Kdybychom se měli domýšlet, které prózy Ladislava Fukse jsou "více autobiografické", pak by mezi ně určitě patřily ty, v nichž vystupuje jako hlavní vypravěč citlivý, introvertní student Michal. Po Variacích pro temnou strunu a po povídkách o černovl asých bratřích bylo by třeba jmenoval novelu Obraz Martina Blaskowitze (1980). Po letech snad nejvíc zasažených dobovou bezradností se v ní autor vrátil k rokům války a ke krušným osobním zážitkům. Tématem se stala soukromá dramata a historické událo sti, jež podstatně rozhodovaly o osudech a životech. Fuks se rovněž vrátil k napínavému a trochu tajemnému stylu a soustředil se hlavně na psychologii. Příběh se odehrává na chatě, kam Michal pozval známého, ale komerčního spisovatele, aby mu nabídl příběh o českých a německých kamarádech v předvečer války. Sledujeme tak další postavy patřící k Fuksovým oblíbeným - chlapce poznamenaného pocitem bolestného vyřazení. Nejhlubší náklonnost poutá Michala s německým přítelem Martinem Blaskowitzem. Jeh o "obraz" si také pověsil na stěnu jako připomínku tragédií i jako výzvu lehkovážnému hostovi, kterého chtěl potrestat a ironizovat. O dějinných katastrofách, o rozdílných cestách českých a německých školáků a o zraněných duších mladých lidí vyprávěl tak Fuks v jedné z próz, jež nezapřou osobní inspiraci, a které autor napsal s promyšlenou fabulí a ironií a ve vážném tónu.

V předvečer výbuchu první světové války se odehrává příběh novely Ladislava Fukse. C. k. mocnářství už má namále, což svými činy dokazují potrhlí zástupci policie nebo nemocničního personálu v čele s dvorním radou. A tak se stane, že jednoho krásného dne doručí zřízenec rodinám dvou pánů Brázdů oznámení, že jejich manžel, otec atd.

Audiokniha Spalovač mrtvol, kterou napsal Ladislav Fuks. Mistři slova - Spalovač mrtvol audiokniha obsahuje román, jehož hlavní hrdinou je zaměstnanec krematoria, který se pod vlivem fašistické ideologie stává podivínem a vrahem svých nejbližších.

Řadu úspěšných próz, a většinou to byly "menší" příběhy o tragédiích a černé grotesce nedávné doby, zakončil Ladislav Fuks svým nejrozsáhlejším románem Vévodkyně a kuchařka (1983). Jeho bohatá a zvláštní, temná i komická fantazie kroužící kolem vidiny marnosti a absurdity světa a lidských osudů si dosud libovala v příznačných kulisách zatěmněné Prahy. Autorova hra a ironie, ...