Georgi Gospodinov

Through long winter mornings in Bulgaria, a man sits by the bedside of his elderly father. His father, who created and left- behind a garden, blooming from a barren village yard: peonies and potatoes, roses and cherry trees. His father, without whom the man begins to quietly crack. Because the end of our fathers is the end of a world. From the winner of the International Booker Prize comes a novel about a father, a son and an orphaned garden, interweaving the botany of sorrow, the consolations of storytelling and the arrival of the first tulips of spring. Translated by Angela Rodel

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou. Příběh otce, syna a posledního úsvitu - milosrdného a nelítostného zároveň. "Tato kniha nemá jednoduchý žánr," píše Georgi Gospodinov, "musí si ho vynalézt sama. Stejně jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán - copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě. O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět." Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.

My father was a gardener. Now he is a garden. A man sits by his father''s bedside and reports radically and gently until a final winter morning. His father was one of that generation of tragic smokers born right after the World War II in Bulgaria, who clung to the snorkels of their cigarettes. A rebel without a cause, he knew how to fail with heroic self-deprecation. The garden he created out of a barren village yard first saved him, then killed him It remains his living legacy: peonies and potatoes, roses and cherry trees - and endless stories. But without him, his son''s past, with all its afternoons, began to quietly crack. Because the end of our fathers is the end of a world. From the winner of the International Booker Prize, comes a novel about a father, a son, and an orphaned garden in a fading world that spans from ancient Ithaca to present-day Sofia, interweaving the botany of sorrow, the consolations of storytelling and the arrival of the first tulips of spring.

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou. Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň. „Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán – copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě. O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.“ Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít. Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít. Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním. Vítězný román Mezinárodní Bookerovy ceny 2023 „Georgi Gospodinov je opravdu jedinečný spisovatel. Sleduji jeho dílo od samotného počátku a jsem si jistá, že málokdo umí tak skvěle skloubit poutavý námět, bohatou fantazii a bezchybnou techniku psaní." ? Olga Tokarczuková, nositelka Nobelovy ceny za literaturu „Gospodinova vize zítřka je noční můra, z níž se musí Evropa vzbudit.“ ? The Times „Navýsost aktuální… Zábavné, absurdní, ale i děsivé.“ ? The Guardian „Originální fantazie o evropské politice... ‚Historie je pořád živá‘, píše Gospodinov, a s důvtipem poukazuje na násilí, které minulost páchá na přítomnosti." ? The New Yorker ‚Gospodinov je jedním z nejpopulárnějších současných bulharských spisovatelů, je to umělec nostalgie. Podobně jako Orhan Pamuk a Andre? Makine se ve svých knihách zabývá pamětí, jejími dvojznačnými radostmi a melancholickým půvabem... Složitý, ale obohacující román vrcholí obrazem Evropy na pokraji obnoveného konfliktu – abstrakcí, které nedávné události propůjčily hrozivou sílu skutečnosti." – The Wall Street Journal Vydání knihy podpořil Národní kulturní fond Bulharska.

Román ocenený v roku 2023 Medzinárodnou Bookerovou cenou. Čudácky a zároveň podmanivý Gaustin dostane veľkolepý nápad. Rozhodne sa založiť „kliniku minulosti“, ktorá by pomáhala pacientom s Alzheimerovou chorobou zžiť sa s realitou, v ktorej sa zasekla ich myseľ. Každé poschodie na klinike preto predstavuje jedno desaťročie a od nábytku až po najmenší gombík, a dokonca vôňu či odtieň svetla, zachytáva danú dobu. Absurdita detailov je natoľko lákavá a presvedčivá, že kliniku čoraz častejšie vyhľadávajú aj zdraví ľudia ako takzvaný úkryt v čase. To však vedie k nečakanému rébusu. Čo sa stane, keď sa minulosť začne pliesť do prítomnosti?

'Some smuggle cigarettes, others alcohol - or weapons. Our contraband, being invisible, is more dangerous. Our contraband is undetectable by scanners. What we carry as concealed excess baggage is stories.' In this exquisite literary gem, Georgi Gospodinov, winner of the International Booker Prize, invites the reader on a winding journey through his own memories. He shows us a childhood under Communism, a particularly Bulgarian variety of melancholy, the freedom and thrills found in reading and writing, and the coming of age of one extraordinary writer. Ultimately, this profound, playful and deeply moving autobiographical text offers resounding proof of the power and importance of storytelling. TRANSLATED FROM THE BULGARIAN BY KRISTINA KOVACHEVA AND DAN GUNN

In the small and the insignificant - that's where life hides, that's where it builds its nest. Our unnamed narrator is not well. He suffers from attacks of 'pathological empathy', which cause him to wander unbidden into other people's memories. He moves from recollection to recollection - from a Bulgarian country fair in 1925, where he meets a Minotaur, to inside the mind of a slug, as it is swallowed by his own Grandfather. Part family history, part coming-of-age story, part meditation on life in Communist Europe, The Physics of Sorrow is a dazzlingly inventive, mind-expanding novel from one of Europe's most important writers. TRANSLATED FROM THE BULGARIAN BY ANGELA RODEL

In Time Shelter, an enigmatic flâneur named Gaustine opens a 'clinic for the past' that offers a promising treatment for Alzheimer's sufferers: each floor reproduces a decade in minute detail, transporting patients back in time. As Gaustine's assistant, the unnamed narrator is tasked with collecting the flotsam and jetsam of the past, from 1960s furniture and 1940s shirt buttons to scents and even afternoon light. But as the rooms become more convincing, an increasing number of healthy people seek out the clinic as a 'time shelter', hoping to escape from the horrors of our present - a development that results in an unexpected conundrum when the past begins to invade the present. Intricately crafted, and eloquently translated by Angela Rodel, Time Shelter cements Georgi Gospodinov's reputation as one of the indispensable writers of our times, a major voice in international literature.

Gospodinovovu Fyziku smutku je možné zařadit k již etablovaným postmoderním románům. Ovšem kromě intelektuální hry, jež se projevuje například v mnohavrstevnatých odkazech na antickou mytologii či bulharské reálie, vykazuje také prvky lyrické prózy. Sice i v tomto případě Gospodinov tematizuje žánr románu a jeho hranice či principy, ale současně se snaží rehabilitovat klasické vyprávění. Mezi tyto snahy by se dala řadit i jedna z hlavních linií románu, jež nejen rekonstruuje mýtus o Mínótaurovi, ale zároveň se ho snaží nově nahlédnout a přehodnotit. Fyziku smutku je možné číst jako zprávu o složité románové kompozici a jejích stavebních principech, ale zároveň je možné v ní sledovat napínavé příběhy jednotlivých vypravěčů, jejichž osudy se proplétají napříč prostorem i časem.