Sophia Giovannitti

Toužíme po umění a sexu, protože toužíme po lidské autenticitě, čistých emocích a kráse. A přesto se obojí v kapitalistické společnosti stává komoditou a kapitálem. Vedena osobní zkušeností nás Sophia Giovannitti provádí reáliemi umělecké a sexuální práce, aby prozkoumala jejich blízkost a vzájemné podmiňování. S přesností a pečlivostí odhaluje materiální podmínky sexu a umění a ptá se: Můžeme tuto nevyvratitelnou realitu využít ve svůj prospěch a svou svobodu? Jak si vzít vše, aniž bychom museli dávat sebe samotné? Díky poutavé kombinaci osobních příběhů, kritické (auto)teorie a exkurzů do dějin umění a sex práce lze považovat Pracující dívku za zásadní dílo současné feministické teorie umění. Sophia Giovannitti nám ukazuje, jak pro sebe ukořistit to, čeho si ceníme nejvíc, aniž bychom byli někomu dlužni. Řečeno autorčinými slovy: „Nechci, aby mi kdokoli cokoli bral. Chci svobodně dávat nebo prodávat.“

Sex and art, we're told, are sacred, two spheres that ought to be kept separate from the ravages of the marketplace. Yet both prop up two incredibly lucrative industries, built on the commodification of creativity and desire, authenticity and intimacy. Our reaction to this should not be moral or political outrage, nor legal regulation or denial, but rather-as Sophia Giovannitti argues here-acceptance, through which we can find a more autonomous way to live. In this searching and provocative work, drawing on cultural and political theory, the contemporary art world, and the author's own experience as a sex worker and artist trying to make a living, Giovannitti argues that if we delve into our anxieties around art and sex, we can instead find new ways to live and spaces, however small, of freedom. When there is nothing left to protect, she argues, everything is possible.