Gustav Erhart

Kniha obsahuje studie o životě a díle významných výtvarných umělců, malířů a grafiků, patřících mezi čelné představitele několika důležitých stylotvorných proudů, které orientovaly světové umění předchozího století. Jejich bazální formace našla nejednou s

Sbírka Podél Pyrifleghetónu je v rámci autorových předešlých sbírek dalším krokem k tvarové a významové vybroušenosti jeho poetiky, jež se stále více koncentruje, jakoby stáčí sama do sebe. Především se ale navrací k prvotnímu poznání skutečnosti, která je pouze průzorem k znepokojivému poznání – zaklínanému skrze úsporné, až mlčenlivé texty, v nichž se skeptický básníkův postoj zrcadlí v zauzleném, místy až dokonce neprodyšném výrazu. Básníkova poezie se nepochybně nechává inspirovat prvním slovem, „modrou“ romantickou školou a blakeovským mysticismem, ale čerpá i z antické, židovské či perské mytologie a středověké symboliky alchymistů. Jeho tvorba rovněž odráží tradici básnických nálad fin de siecle, aristokraticky vznešenou a artificiální dekadenci nebo poezii prokletých básníků.

Kniha shrnuje básnickou tvorbu Gustava Erharta z let 1968–2014. V první části knihy (I) jsou zařazeny básně publikované v samostatných sbírkách, v druhé části (II) básně z rukopisů a texty publikované mimo samostatné sbírky. Řazení je chronologické.

Soubor studií o méně známých literárních a výtvarných osobnostech české i světové scény a jejich děl od konce 19. století, přes tzv. klasickou modernu až do současnosti. Ze slovesné oblasti zahrnuje práce Gustava Erharta texty o autorech, kteří jej v průběhu let zaujali, seznamoval se s jejich tvorbou a pokoušel se o jejich vlastní reflexi. V knize tak najdeme statě například o P. Celanovi, L. Lugonesovi, J. Gracqovi, P. Réageové, L. Sacher Masochovi, K. Boyeové, S. Przybyszewskim, ale i L. Klímovi, I. Geisslové, J. Teuchnerovi, Bl. Ráčkovi, R. Voříškovi. Z výtvarné oblasti to pak jsou umělci jako např. surrealistické malířky Leonora Carringtonová či Dorothea Tanningová, věnuje pozornost ale i umělcům našim, které mnohdy znal osobně a jejichž práci mohl nejednou sledovat tak říkajíc ve stádiu zrodu (J. Načeradský, Z. Sion, R. Němec, O. Slavík, M. Moucha, J. Zeithamml, aj.). Tento přímý osobní kontakt mu dopomohl nepochybně k lepšímu a hlubšímu pochopení nejen geneze mnoha jejich děl označovaných často jen velmi povrchně a nepřesně za abstraktní, ale i k možnosti porozumět jim v širších souvislostech. Nový výběr z Erhartovy esejistiky si tedy klade za prvotní cíl umožnit zainteresovanému čtenáři ucelenější pohled na různé, mimořádné tvůrčí osobnosti, u nás bohužel ovšem dosud známé daleko méně, než by si zasloužil jejich přínos do univerzální pokladnice předních uměleckých artefaktů. V druhém ohledu pak i poznání jeho esejistického stylu, v některých aspektech blízkého možná ještě dřívější impresionistické kritice, a současně jeho osobité dikce, připomínané nejednou v souvislosti s jeho samostatnou tvorbou básnickou.

Básnická sbírka.