Tereza Hadravová

Dny žen přinášejí mnohovrstevnatý pohled na současné polské audiovizuální umění v celé šíři od autorského filmu přes animaci a dokument až po televizní tvorbu, produkční souvislosti a proměny kulturních institucí. Soubor esejů českých a polských autorů a autorek ukazuje, že „současnost“ nelze chápat jen jako prostý časový údaj, ale jako živé pole estetických, politických i společenských konfliktů. Kniha sleduje klíčové momenty vývoje polské kinematografie po roce 1989, význam institucionálních proměn po vzniku Polského institutu filmového umění i dopady změn posledních let na filmovou a televizní kulturu. Zvláštní pozornost věnují autoři tvorbě žen, současné animaci, dokumentu, koprodukcím i vztahu filmu a výtvarného umění. Dny žen nabízejí cestu dynamickým prostředím, v němž se polská audiovize ukazuje jako mimořádně živá, odvážná a schopná odporu.

Jaký smysl má umění? Proč by společnost měla podporovat tvorbu a recepci uměleckých děl? Tyto dávné otázky filozofů dnes častěji zaznívají z vědeckých pozic. Psychologové, biologové či neurovědci se pokoušejí odhalit, v čem spočívá mocná působnost uměleckých děl. Nalezené odpovědi nejsou revoluční, ale zdá se, že se díky nim v estetice děje cosi nového. Kniha sleduje některé ze soudobých pokusů přivést k sobě dva způsoby řeči – filozofickou reflexi a vědecký výzkum na první pohled téhož předmětu: uměleckého díla.