Pavel Hak

Autor (* 1962) se narodil v jižních Čechách, ale od konce 80. let žije ve Francii. Píše francouzsky, napsal pět románů vysoce ceněných francouzskou literární kritikou i čtenáři. Jeho zatím poslední román Vomito negro (2011) je karibský příběh dvou sourozenců, kteří jsou již při první konfrontaci se světem, jak ho nalinkovala západoevropská a americká představa úspěchu a kariéry, předurčeni svým původem k osudu ztracenců. Najít své "místo nahoře" stojí velké úsilí, a často to nejde jinak než doslova přes mrtvoly. Úsporný a přitom lexikálně nesmírně bohatý Hakův jazyk a specifický styl do češtiny přetlumočila Jovanka Šotolová.

Majitel velkého zbrojařského koncernu Ed Ted Warax přemýšlí v hektickém centru finanční čtvrti megapole o podobách moderní války. Skupina nelegálních přistěhovalců se v poušti dostává k pohraniční zdi. Mladý muž pohybující se v nejvyšších kruzích politiky a médií se snaží zachránit svou kariéru. Člověk označený kódem FD 21 bojuje v krajině zničené katastrofou o přežití. Pozadí těchto čtyř dějových linek tvoří pronikavé úvahy o politických a sociálních otázkách, které vyvolávají zbraně hromadného ničení, nekontrolovaná moc médií a peněz, nebezpečí spojená s novými technologiemi, korupce, mučení, přelidněné slumy či migrace. Přímou konfrontací nejznepokojivějších aspektů naší civilizace vystavené hlubokým změnám tento palčivě současný román nabízí vizionářský pohled na budoucnost lidstva.

Románem Pavla Haka, balancujícím na hranici fikce a reality, pulzuje velmi vysoké napětí. Tvrdý, místy nesnesitelný, tíživý text je alegorií násilí veškerého násilí na světě. Trans ovšem rozhodně není tezovitý. Jde o velmi moderní román plný dobrodružství, násilí a sexu, o vyprávění na pomezí mezi tragickou burleskou a sci-fi , napsané navíc zvláštním, zalykajícím se, úderným rytmem. Hakovo realistické a zároveň vizionářské psaní je prosyceno zcela autentickými prožitky a bohatou obrazností: v současné literatuře jde o zcela výjimečný jev. (Franck Nouchi: Le Monde)

Román Sniper se odehrává během války, jejíž místo není přesně určeno, ale kterou cítíme blízko nás. Před očima čtenáře se odvíjejí současně čtyři příběhy. Skupina vesničanů utíká po vojenském útoku na jejich vesnici. Ženy mučené vojáky se dokážou vysvobodit ze zajetí a uniknou svým vražedníkům. Muž bez jména se vrací do své rodné vesnice, kde hledá ve zmrzlé zemi mrtvá těla členů své rodiny. A tyto příběhy zastřešuje halucinační monolog odstřelovače. Román sonduje hranici mezi lidskostí a nelidskostí. Obrazný popis zvěrstva a hrůzy války ukazuje, čím se stane člověk vystavený hororu války. Brutalita a krutost války jsou popsané na hranici únosnosti.

Muž v doprovodu mladé ženy vyráží do Afriky na loveckou výpravu. Jakmile se ocitne na místě, noří se do světa válečného a sexuálního násilí, které jako by neznalo hranic. Střetem s vojáky, pytláky, nemocemi a samotnou přírodou hrdinové tohoto barbarského románu zachycujícího krutost bez jakýchkoli příkras, a to i těch literárních dosahují naprostého odosobnění, jež je uvrhuje do světa mimo jakákoli pravidla. Ve dvou částech autor líčí osudovou zkušenost dvojice bílých turistů bažících po silných emocích. Ať nikdo netvrdí, že si libujeme v násilí, podobný text totiž dosahuje úspěchu právě za cenu zvráceného vzrušení z četby některých pasáží. V epilogu se příběh překlápí v podobenství o světě, v němž je člověk ztracen, neschopen nalézt jakýkoli smysl, včetně toho orientačního. Laurent Goumarre: les Inrockuptibles