Radan Haluzík

Do zabíjení se v postmoderních válkách nepouštějí lidé jako ostřílení všehoschopní zabijáci, ale jako obyčejní muži, o nichž by vás to nikdy nenapadlo. Co je k tomu žene? Sociální antropolog a válečný reportér Radan Haluzík se zaměřil na etnické konflikty v bývalé Jugoslávii a na Kavkaze a mezi těmito lidmi strávil dohromady více než dva roky. Mluvil s nimi, bydlel s nimi a poznal jejich přátele, rodiny i mnohé vůdce. V této knize zachycuje bouřlivou atmosféru na samém počátku konfliktů. Při snaze pochopit jednání těchto bojovníků si všímá jejich spontaneity, prožívané euforie i vyznávané válečné estetiky. Citlivě mapuje napětí před konfliktem i velké drama v ulicích, které to vše synkreticky propojí a eskaluje. Pochopit a vysvětlit, jak říká historik holokaustu Christopher Browning, však ještě neznamená omluvit

Autor strávil po pádu železné opony více než dva roky jako sociální antropolog a válečný reportér uprostřed etnických konfliktů v bývalé Jugoslávii (v Bosně, Chorvatsku, Kosovu) a postsovětském Kavkazu (v Čečensku, Gruzii, Abcházii, Jižní Osetii, Arménii a Náhorním Karabachu). Jeho kniha se soustředí především na samotný okamžik vzplanutí ozbrojeného konfliktu a na to, co mu předcházelo. Ukazuje, že válka nepřichází jako blesk z čistého nebe, a odkrývá, jak se válečný étos a politická estetika nejprve nenápadně rodí v kulturní sféře uměleckých či společenskovědních děl a nakolik vyrůstá z imaginace národoveckých snů a tužeb. Autor sleduje posun od rétoriky války „na papíře“ či její reprezentace v dobových dobrodružných filmech k reálným polním bojům. Analyzuje také některé zásadní velké emoce a formativní zážitky, které na své cestě „chlapci jdoucí do války“ prožívají.