Mojmír Hampl

Věci a děje nejsou věčné. Ani ty špatné a bohužel ani ty dobré. Pokud něco charakterizovalo třicet let od pádu Berlínské zdi až do příchodu pandemie Covidu-19, bylo to postupné otevírání se světa. Padaly hranice fyzické i ty neviditelné, omezující např. toky kapitálu či myšlenek. Větší a větší části planety se podílely na globální dělbě práce, ?rmy hledaly a nacházely místa pro efektivnější produkci a taktéž nové zákazníky a trhy všude na světě. Byla to zkrátka zlatá éra globalizace, ve své hloubce a rozsahu zatím nezaznamenaná v popsaných dějinách lidstva. Tato éra ale pomalu, drobnými krůčky a postupným utahováním šroubů končí. A to dříve, než si mnozí stačili povšimnout, jak byly ty tři dekády nesamozřejmé. Tato kniha je proto souborem textů, které spojuje hledání odpovědi na jedinou zneklidňující otázku: jak se již postupující deglobalizace projevuje a bude projevovat. A co tento celoplanetární obrat od otevřenosti k uzavřenosti může znamenat pro svět, Evropu a také pro Česko, které bylo jedním z mnoha vítězů oné globalizační zlaté éry.

V roce 1798 publikoval anglikánský kněz Thomas Malthus první a nejslavnější tezi o vyčerpání zdrojů. Absolutní chudoba mas je neodvratná, protože zdroje jsou omezené a jakékoli zlepšení životních podmínek je brzy vymazáno růstem populace. O nesmírném vlivu této teorie a jejích odnoží svědčí nejlépe čínská politika jednoho dítěte, která svět připravila o stovky milionů lidí a řadu těch žijících o slušný důchod. Nicméně od publikace Malthusovy teze vzrostla světová populace sedminásobně a zároveň se průměrný reálný příjem na hlavu zvýšil desetinásobně. Přitom v mnoha zemích světa včetně České republiky je nyní méně obdělávané půdy a více lesů než před dvěma stoletími. Proč nedošlo a nemůže dojít k vyčerpání zdrojů? A proč jsou přesto alarmistické předpovědi stále tak populární a periodicky se vracejí? Kniha Mojmíra Hampla se Vám právě na tyto otázky snaží odpovědět.