Milan Hanuš

O nejlepším tenistovi všech dob vyšla již řada publikací a článků, převážně od sportovních novinářů, ale pohled Milana Hanuše je v tomto kontextu ojedinělý stylem i pojetím. Vedle sportovní stránky totiž čtenáři přibližuje také psychologické pozadí tenisové hry i výjimečný způsob, jakým právě Roger Federer dokázal fenomenálně rozvinout svůj talent. V první části knihy nazvané Mýtus cesty autor líčí silný sportovní příběh Rogera Federera jako zvláštní variaci hrdinského mýtu, který je v kolektivní duši stále velmi živý a přitažlivý. Milan Hanuš využívá svých znalostí archetypální psychologie a pouť švýcarského sportovního hrdiny a tenisového génia osvětluje pomocí působivých obrazů, paralel a kulturních souvislostí, které čtenáři podává velice poutavou a srozumitelnou formou. Svědčí o tom názvy jednotlivých kapitol: Daimon, Démonie, Šprýmař a rebel, Zasvěcení, Hra o trůn, Djoker komplex, Rytíři Kulatého stolu apod. Pojednání jedinečné sportovní osobnosti na pozadí hrdinského mýtu dává autorovi možnost k velmi invenčnímu a neotřelému výkladu i stylu vyjadřování. Druhá část knihy má název Mýtus hry a je věnována klíčovým zápasům a velkým epickým bitvám, které Roger Federer sváděl se svými stejně slavnými protivníky Rafaelem Nadalem, Novakem Djokovičem, Andym Murrym a dalšími. Autor originálním způsobem líčí průběh nezapomenutelných tenisových dramat a nahlíží pod jejich povrch, do psychologie hráčů i hry samotné. Také v těchto kapitolách, nazvaných např. Persona, Neviditelný režisér, Protrpěná vítězství či Homérský pláč, uplatňuje obrazný a velmi nápaditý způsob výkladu. Kniha vychází u příležitosti čtyřicátých narozenin Rogera Federera a je věnovaná světoznámému tenistovi s vděčností za nezapomenutelné sportovní zážitky, které ve svých zápasech fanouškům připravil. Je třeba zdůraznit, že tato kniha přesahuje ryze sportovní tematiku je určena všem čtenářům, které zajímá cesta hrdiny a novodobá verze hrdinského mýtu, zde v podání švýcarské tenisové legendy.

Kniha je společným dílem autorky procházející osobní transformací a terapeutického průvodce v roli interpreta vnitřních obsahů. Ve světě hlubinné a transpersonální psychologie se příležitostně stává, že je proces intenzivní osobní proměny a vývoje provázen až nutkavou potřebou uměleckého ztvárnění. Podobné vnitřní puzení vedlo i ke vzniku díla Jaguáří píseň autorky píšící pod pseudonymem Tiny Astur. Tento mytopoetický příběh se skládá z relativně samostatných archetypových obrazů, které se postupně vynořovaly z autorčina nevědomí v průběhu jejího individuačního procesu. Z hlediska literárního stylu připomíná nejvíce pohádkový příběh s prvky nadpřirozena, což je žánr vhodný pro vyjádření archetypických obsahů nevědomí, jak si povšiml již Carl Gustav Jung...