Martin Heidegger strana 2 z 3

Heideggerova studie, jejíž provokativní titul již na první pohled upoutává čtenářskou pozornost, si klade za úkol vyložit Nietzscheho myšlení jako geniální dovršení dějin evropské metafysiky. Zároveň však odmítá Nietzscheho přesvědčení, že kritickou analýzou novověkého nihilismu a rozvrhem nadčlověka budoucnosti, který by byl schopen pozitivním způsobem uplat-ňovat vůli k moci, tuto metafysiku překonal a opustil. Heidegger podává výsledky svého uvažování o dějinách bytí, které předestřel v pěti semestrech přednáškového cyklu na toto téma na universitě ve Freiburku v letech 19361940. Nihilismus, jehož zkratkovitým vyjádřením je věta citovaná v titulu, je podle Nietzscheho vnitřní logikou dvou tisíciletí dějin Evropy, která se marně snaží vymanit z pojetí hierarchicky uspořádaného jsoucna tradovaného theologickým hellénisticko-židovským výkladem světa, jehož základní strukturu vytyčil na počátku evropské metafysiky Platón. Podle Heideggerovy pozdní filosofie, která se zde začíná rýsovat, nezachrání lidstvo Nietzschem hlásané přehodnocení všech metafysikou znehodnocených hodnot, nýbrž dosud nikdy nezahájené vážné a hluboké zamyšlení nad tím, jak rozumíme bytí.

V Heideggerově hlavním díle Bytí a čas vystupuje Hegel především jako představitel vulgární metafyziky času. Přednáška Hegelovo pojetí zkušenosti, kterou Heidegger proslovil v rámci semináře k Fenomenologii ducha v akademickém roce 1942/1943, se však zaměřila na stěžejní motivy vlastní Hegelovy filosofie. Heidegger se zde ptá po povaze filosofie samé i po tom, jak v kontextu Hegelovy filosofie rozumět konečnosti a vztahu konečných jsoucen k absolutnu. Především se však vypořádává se statusem zkušenosti ve Fenomenologii ducha, tedy s pojmem ústředním pro fenomenologii dvacátého století. Heideggerův komentář skýtá svou podrobností dobré východisko pro porozumění vztahu dvou filosofií, které patří k vůbec nejdůležitějím událostem západního myšlení. Překlad byl pořízen podle německého originálu Hegels Begriff der Erfahrung, in: M. Heidegger, Gesamtausgabe, 5: Holzwege, Frankfurt a. M. 1977, str. 115208. Číslování po straně textu odkazuje ke stránkám originálu. Obsah tohoto pojednání byl vyložen na semináři k Hegelově Fenomenologii ducha a Aristotelově Metafyzice (kniha IV a IX) v akademickém roce 1942/43 a zároveň dvakrát přednesen užšímu kroužku zájemců.

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti.

Rozsiahla esej Martina Heideggera „Zdroj umeleckého diela“ (Ursprung des Kunstwerkes) z roku 1936 patrí k textom, ktorých význam je priesečníkom troch určení: filozofického, estetického a de-jinného. Filozoficky ide o prekonanie subjektivistického nazerania na dielo, kde v popredí je „psy-chológia“ tvorcu a recipienta. Esteticky Heidegger do centra svojho uvažovania vložil fenomén diela. Umelecké dielo je podľa jeho názoru najdôležitejším sprostredkovateľom toho, ako človek vidí skutočnosť. Heidegger sa usiluje dielu vrátiť dejinnú a spoločenskú „autoritu“, chce, aby sme boli schopní znova vnímať auru umeleckého diela ako schopnosť diela odkrývať pravdu bytia. Preto sa vo svojej eseji vracia k elementárnym otázkam, apeluje na pôvodnú skúsenosť umeleckého diela. M. Heidegger stavia na opozícii umenia a vedy, umenia a techniky. Umelecké dielo nie je nástrojom, má zmysel samo v sebe. O súčasnom umení a o súčasnosti Heidegger uvažuje z hľadiska autentickej minulosti. Sila a účinnosť, pravda umeleckého diela nemá s technikou nič spoločné. Umelecké dielo presahuje svoju vytvorenosť, je otváraním významového priestoru, v ktorom spoločenstvo žije. Keď Heidegger hovorí o „pravde“ diela, má na mysli tajomnú koreláciu estetickej, existenciálnej a gnozeologickej hodnoty. Veľkosť umeleckého diela je daná práve tým, že dobové problémy dokáže predstaviť na pozadí pochopenia základných existenciálnych problémov človeka.Dielo ukazuje a predstavuje svet, presnejšie, ukazuje udalosť na pozadí pochopenia sveta. Dielo svojimi hĺbkovými štruktúrami nielen reprezentuje „ducha“ doby, ale dobu vytvára. Súčasťou knihy je aj vysvetľujúci úvod od H.G. Gadamera, vari najvplyvnejšieho Heideggerovho žiaka.

První část přednáškového cyklu z let 1951/52. Heidegger zde podrobně probírá co je moderní věda a jaké je její postavení v rámci aristotelské charakteristiky člověka jako rozumného živočicha. Zjišťuje, že „věda nemyslí“ a vykládá, co pro něho znamená „myslet“. Na pomoc si bere Nietzscheho ve snaze vyrovnat se s jeho myšlenkou „nadčlověka“ a „věčného návratu téhož“. Překlad druhé části přednáškového cyklu se připravuje. Z německého originálu Das heißt Denken? Vorlesung Wintersemester 1951/52 (Stuttgart, Reclam 1992, podle vydání v nakladatelství Max Niemayer, Tübingen 1984) přeložili Petr Fischer a Ivan Chvatík.

Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935–1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Dodatek byl sepsán v roce 1956 a poprvé uveřejněn spolu s přednáškou v roce 1960. Studie promýšlí a problematizuje metafyzické pojetí jsoucna a pravdy prostupující všemi jevy, které charakterizují epochu novověku. Pro podrobnou analýzu si vybírá jeden z nich, totiž fenomén moderní vědy, výzkumu a techniky a podává jeho výklad, který je dodnes vysoce aktuální. Přeložil I. Chvatík. Asi 80 stran.

V roce 1966 napsal M. Heidegger čtenářský dopis časopisu Spiegel, v němž projevil nesouhlas s některými údaji o svém chování za třetí říše kolportovanými v literatuře. Po dvaceti letech jeho mlčení k tomuto tématu byl tento krok něčím senzačním. Redaktoři R. Augstein a G. Wolff uskutečnili ještě téhož roku s Heideggerem rozhovor, který dalekosáhle přesáhl problematiku jeho postojů za vlády nacismu a zachytil jeho názory na současný stav světa. Na Heideggerovo přání byl rozhovor uveřejněn až po jeho smrti roku 1976, tedy 10 let poté, co k němu došlo. Dodnes nicméně neztratil na zajímavosti.

Sv. 11: Studie z roku 1946 pochází ze sbírky textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Studie promýšlí jeden z nejstarších filosofických výroků, podává jeho výklad a zdůvodňuje jeho svérázný překlad. Autor se snaží ukázat, jaký význam má promýšlení Anaximandrova výroku pro porozumění rozdílu mezi celkem jsoucího a bytím. Osvětlení tohoto rozdílu pak má přispět k odstranění zapomenutosti na bytí a zásadním způsobem pomoci překonat zmatek, v němž se nachází dnešní člověk, posedlý světovládou a bezmezným ovládnutím přírody. Přeložil I. Chvatík.

Few philosophers have had more influence on the shape of western philosophy after 1900 than Martin Heidegger. Basic Writings offers a full range of this profound and controversial thinker's writings in one volume, including: ?The Origin of the Work o f Art ?The introduction to Being and Time ?What Is Metaphysics? ?Letter on Humanism ?The Question Concerning Technology ?The Way to Language ?The End of Philosophy. Featuring a foreword by Heidegger scholar Taylor Carman, this essential collection pr ovides readers with a concise introduction to the groundbreaking philosophy of this brilliant and essential thinker.

Kniha představuje text Heideggerovy přednášky ze zimního semestru 1927/28. Heidegger v ní navazuje na svoje stěžejní dílo Bytí a čas, uveřejněné právě v roce 1927 a provádí výzkum, kterým nahrazuje nikdy nenapsané dokončení Bytí a čas, jež mělo nést název Čas a bytí. Podává podrobný výklad smyslu Kantovy kritické filosofie, analyzuje Kantův pojem subjektivity a snaží se předvést, jak by bylo možné uskutečnit ambiciózní záměr nově založit metafyziku jako vědu, a to nikoli na filosofické teorii logu, nýbrž na původním porozumění času a časovosti.

Kniha představuje text Heideggerovy přednášky ze zimního semestru 1927/28. Heidegger v ní navazuje na svoje stěžejní dílo Bytí a čas, uveřejněné právě v roce 1927 a provádí výzkum, kterým nahrazuje nikdy nenapsané dokončení Bytí a čas, jež mělo nést název Čas a bytí. Podává podrobný výklad smyslu Kantovy kritické filosofie, analyzuje Kantův pojem subjektivity a snaží se předvést, jak by bylo možné uskutečnit ambiciózní záměr nově založit metafyziku jako vědu, a to nikoli na filosofické teorii logu, nýbrž na původním porozumění času a časovosti.

Originální rozbor Kantovy filosofie je zaměřen na to, co v této filosofii může být chápáno jako předjímka onoho pojetí času, které Heidegger rozvinul v knize Bytí a čas. Jeho pojetí je protikladné tomu, jak Kanta vykládalo německé novokantovství, spatřující v něm především rozvinutí kritické teorie poznání.

Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem „Bytnost a skutečnost mohoucnosti“, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia.

Trojsvazkové česko-německé vydání Heideggerových kratších textů. První svazek obsahuje studie Věc, Dopis mladému studentovi, Řeč, "… básnicky bydlí člověk…?, Co je to filosofie?, Hebel — domácí přítel, Principy myšlení; druhý svazek obsahuje studie Úvod k přednášce "Co je metafyzika??, Co je metafyzika?, Doslov k přednášce "Co je metafyzika??; třetí svazek obsahuje studie Konec filosofie a úkol myšlení, Moje cesta k fenomenologii, O porozumění času ve fenomenologii a v myšlení otázky po bytí.

Slavný Heideggerův text obsahující první rozvrh jeho filosofických zkoumání, která vyústila sepsáním díla Bytí a čas, je zásadním, do té doby chybějícím článkem geneze Heideggerovy filosofie, článkem, který dokládá, že jedním z jejích hlavních zdrojů byla

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřel