Elke Heidenreich

Stárneme. Nevyhnutelně jako jednotlivci i celkově jako společnost. Nebude to dlouho trvat a senioři budou představovat značnou část populace. Přesto se však nadále řídíme kulturou mládí. Stáří je tak stále pro mnohé cizí, nepředstavitelné, možná i děsivé. Před každým člověkem proto leží stárnutí coby výzva, jako něco, co nás nikdo nenaučí a k čemu nemáme vzory. Spisovatelka Elke Heidenreich se ve své knižní eseji inspiruje v literatuře a filozofii a na stáří pohlíží optimisticky a zároveň zpříma. Přiznává problémy těla i následky všeho, čím si člověk v životě prošel. Snaží se popasovat s moderními výzvami, ať už to jsou diskriminující technologie, nebo podvodníci zaměření na seniory. A přitom si všímá, co všechno ztrácí svou dřívější důležitost a naléhavost a jak může být stárnutí osvobozující. Der Spiegel Bestseller

Ako sa naučiť prijímať vek s nadhľadom a pokojom? Každý chce žiť dlho, ale nikto nechce byť starý – tento paradox poznáme všetci. Populárna nemecká autorka a literárna kritička Elke Heidenreichová sa vo svojej osobnej a úprimnej eseji zamýšľa nad tým, čo znamená starnúť – fyzicky, duševne aj spoločensky. V starobe človek nesie dôsledky za všetko, čo v živote urobil alebo neurobil. Autorka so životnou múdrosťou, s nadhľadom a humorom však ponúka čitateľom pohľad na starnutie ako na proces, ktorý nemusí byť iba stratou, ale aj oslobodením. Elke Heidenreichová čerpá z vlastných skúseností, pričom sa dotýka tém ako zmeny v medziľudských vzťahoch, bilancovanie života, osamelosť, ale aj spoločenské predsudky voči starobe. Popritom spomína dôležité literárne diela a myšlienky, ktoré ju sprevádzali počas života. Toto svižné, osobité a povzbudzujúce čítanie ukazuje, že starnutie nemusí byť iba o orezávaní možností, ale aj o získavaní nových perspektív – a že skutočné umenie života spočíva v tom, aby sme ho vedeli prijať v každej fáze. Pretože, ako hovorí: „Takmer nič nie je dôležité. Mali by sme len dýchať a byť vďační.“

Ako sa naučiť prijímať vek s nadhľadom a pokojom? Každý chce žiť dlho, ale nikto nechce byť starý – tento paradox poznáme všetci. Populárna nemecká autorka a literárna kritička Elke Heidenreichová sa vo svojej osobnej a úprimnej eseji zamýšľa nad tým, čo znamená starnúť – fyzicky, duševne aj spoločensky. V starobe človek nesie dôsledky za všetko, čo v živote urobil alebo neurobil. Autorka so životnou múdrosťou, s nadhľadom a humorom však ponúka čitateľom pohľad na starnutie ako na proces, ktorý nemusí byť iba stratou, ale aj oslobodením. Elke Heidenreichová čerpá z vlastných skúseností, pričom sa dotýka tém ako zmeny v medziľudských vzťahoch, bilancovanie života, osamelosť, ale aj spoločenské predsudky voči starobe. Popritom spomína dôležité literárne diela a myšlienky, ktoré ju sprevádzali počas života. Toto svižné, osobité a povzbudzujúce čítanie ukazuje, že starnutie nemusí byť iba o orezávaní možností, ale aj o získavaní nových perspektív – a že skutočné umenie života spočíva v tom, aby sme ho vedeli prijať v každej fáze. Pretože, ako hovorí: „Takmer nič nie je dôležité. Mali by sme len dýchať a byť vďační.“

Jejich vztah se zrodil z bouřlivé atmosféry osmašedesátého roku. Harry a Lore spolu žijí už skoro čtyřicet let. Když se nyní ohlížejí zpět, jejich idealistické sny vybledly. Harry je už pár let v důchodu, konečně se zbavil úmorné rutiny ve stavebním úřadu, útěchu nachází v pečování o zahradu. Lore dlouhá léta pracuje v knihovně, organizuje autorská čtení, ale teď už nějak cítí více nespokojenosti než radosti. A co si doma počne se starým bručounem Harrym, který se jen hrabe v hlíně a popíjí pivo? Má ho vůbec ještě ráda? Tyto a ještě další otázky vyvstávají v obou manželích s novou naléhavostí, když jim dcera Gloria, už dvakrát katastrofálně provdaná z lásky, telefonicky oznámí, že se bude vdávat potřetí - za velkého boháče. Svatba bude pohádková, honosná, snobská - jak se k ní postaví staří zastánci hesla „All you need is love“?