Mikko Heikkinen

Utsjoki, nejzazší kout severního Finska, kraj sobů, Sámů a polární záře. Chudý a zastrčený kout země, kde vládnou rodové klany a kde má zákon jen poradní slovo. Zní poslední věta povědomě? Podobnost se Sicílií není náhodná. Chovatelům sobů v Utsjoki vládne železnou rukou Rouku, patriarcha sámského rodu Nelihanků, který jako by z oka vypadl Puzovu Kmotrovi. Konkurence v rajónu je zlikvidována, malochovatelé platí výpalné a se skřípěním zubů trpí Roukova přemnožená stáda, která spásají tundru na holou zem. Roukova vláda se zdá neotřesitelná dokud se proti němu nevzbouří jeho vlastní syn Jouni-Sammeli zvaný Jyppyrä. Co se stane, když se do sebe pustí sámský boss a motorkářský gang (který má ale místo motorek sněžné skútry)? Obyvatel v Laponsku je příliš málo, aby tekly potoky krve, přesto budou padat hlavy (sobí), létat kulky (a dřevění medvědi) a dvoučlennému policejnímu týmu bude (jediná) cela v Utsjoki praskat ve švech. Místo vína vodka se sobí krví, místo motorek sněžné skútry, ale jinak je to mafie tak, jak ji známe a máme rádi. Vydání knihy podpořila nadace FILI - Finnish Literature Exchange.