Mary Heimannová

Kniha Mary Heimannové, která se dostává českému čtenáři do ruky, je na historickou práci nezvykle vášnivá, neúprosná a tvrdá. Popisuje vznik Československa od jeho založení v roce 1918 až po rozdělení v roce 1992 - od začínající demokracie, přes nacistickou okupaci, komunistickou diktaturu, Sovětskou invazi, normalizaci a konečně opět přechod k demokracii. Její největší přednost je právě v tom, že se nesnaží českému nebo slovenskému čtenáři zalíbit. Jako by z každé stránky textu znělo poslání Historie by neměla být propagandou. Neměla by vychovávat skládáním nepravdivých mýtů o vlastní výlučnosti, hrdinství či utrpení. Neměla by zamlčovat nebo omlouvat. Protože jedině pravda je v historii jedinou hodnotou a měřítkem. A jedině taková pravda může vytvářet společnost v demokracii. Autorka se pokusila zbavit dějiny Československa mýtů a postavila je proto především na narativu národních menšin a jejich vztahu k umělé československé většině. Hlavním tématem se pro ni proto stává střetnutí nikdy neuspokojených nacionalismů, násobený později ještě iracionalitou totalitních ideologií. Jde o netradiční pohled, vymykající se zavedenému pragocentristickému českému vnímání minulosti. První anglické vydání knihy Czechoslovakia: The State That Failed, které vyšlo v v roce 2009 v nakladatelství Yale University Press, rozvířilo na všech stranách obrovské emoce. Jako první ji odsoudil český generální konzul z Los Angeles, který prohlásil, že ji jen pouhý krůček dělí od zločinu proti lidskosti. Zároveň ji snad až přehnaně uvítaly Literární noviny, ovšem s varováním, že nastavuje šokující zrcadlo, v němž se česká společnost možná vůbec nepozná. Týdeník Respekt otiskl na své elegantní přední straně zprávu: Historička z USA provokuje Čechy. Sobotní kulturní příloha Lidových novin se na věc podívala z humornější stránky, otiskla reprodukci sochy svatého Václava sedícího na koni nohama vzhůru od Davida Černého a připojila titulek Mary Heimannová staví české dějiny 20. století na hlavu. Redaktor listu Prague Post tvrdil, že vydáním knihy, která zpřevracela téměř všechny obvyklé názory na tuto zemi a rozbila na padrť tradiční vnímání Československa jakožto oběti, tu středoevropská historie udělala úplný přemet. Times Literary Supplement knihu uvítal jako skutečné dějiny nejen Čechů a Slováků, které čtenářům připomínají, že tato zaniklá země bývala domovem Němců, Maďarů, Rusínů, Poláků, Romů, Židů, luteránů, uniatů i římských katolíků a ateistů. Podle jejich úsudku není úžasná ani tolik kvůli tomu, že by předkládala nové skutečnosti (ačkoli přinesla i svůj díl kutání v archivech), nýbrž proto, že vidí v náležitě zdrsnělé podobě historii, která při zploštěném pohledu běžném za studené války zůstávala skryta, totiž projevy české bezohlednosti vůči menšinám a nečeským národnostem v dnes už zaniklém československém státu. Mary Heimannová je v současnosti profesorkou moderních dějin na Univerzitě v Cardiffu ve Walesu a členka Královské historické společnosti. Studovala Vassar College v New Yorku a na Univerzitě v Oxfordu, kde získala v roce 1993 doktorát. Jako zavedená historička anglické katolické historie se poprvé začala zajímat o československé dějiny v rámci výukového experimentu, pomocí kterého hledala způsob, jak svým studentům oživit a přiblížit mezinárodní vztahy. Brzy ji historie Československa fascinovala natolik, že odložila vše ostatní, naučila se česky a přestěhovala´se do Prahy, kde strávila dva roky intenzivním archivním výzkumem.

This book, the most thoroughly researched and accurate history of Czechoslovakia to appear in English, tells the story of the country from its founding in 1918 to partition in 1992 - from fledgling democracy through Nazi occupation, Communist rule, invasion by the Soviet Union to - at last - democracy again. The common Western view of Czechoslovakia has been that of a small nation which was sacrificed at Munich in 1938, betrayed to the Soviets in 1948 and which rebelled heroically against the repression of the Soviet Union during the Prague Spring of 1968. Mary Heimann dispels these myths and shows how intolerant nationalism and an unhelpful sense of victimhood led Czech and Slovak authorities to discriminate against minorities, compete with the Nazis to persecute Jews and Gypsies and pave the way for the Communist police state. She also reveals Alexander Dubcek, held to be a national hero and standard-bearer for democracy, as an unprincipled apparatchik. Well written, revisionist and accessible, this groundbreaking book should become the standard history of Czechoslovakia for years to come.